Pro zvíře jménem “vlk” mám jakousi, nejspíš infantilní a v nejlepším případě “jenom” romantickou slabost. Je to zvíře chytré, na pohled krásné, žije pro rodinu, loví a umírá pro rodinu a řada lidí proti němu cosi má. Jako, že pořád je někde někdo vyvražďuje, jako že škodí “zemedělcům” a žere jim jejich dobře zadotované ovečky, takže s nimi (s vlky) vyji, neb to nemají lehké. Kdybych měl být zvířetem, tak bych si byl býval přál být orlem. Aha?! No, ale s vlky bych se kámošil a dožíral po nich ty ovečky… Nebo to dělá sup? Kterým být nechci? To je jedno.
A najednou se mi do toho montují nějací motocyklisté! Teď nám tady straší po zemích okolo i u nás za humny pár jednotlivých “Nočních vlků” ze Sovětského svazu, který se nyní jmenuje Ruská federace, ale chtěl by být zase zpátky tím SovSvazem, protože to všechno tehdy bylo lepší, napředovalo se ke komunismu, vydíraly se ostatní pseudosocialistické země, sdíraly se do mrtě, vykrádalo se ve jménu podpory toho SovSvazu přírodní i lidské bohatství. A tihle “Noční vlci”, což je klub motorkářů, který se nadšeně hlásí k ruskému nacionalismu, k pravoslavné církvi a k Vladimíru Putinovi. Trochu to sice dohromady neštymuje, když na svých přehlídkách spojují právě vypjaté ruské vlastenectví, pravoslavnou religiozitu a oslavu osobnosti J.V.Stalina, který – jak známo – řečeno eufemisticky – představitele náboženství nijak zvlášť “nemusel”, ale to jim asi nevadí, hlavně, že mohou machisticky poprďovat na velkých strojích a činit velká gesta…
Tihle “Noční vlci” projíždějí Evropou a – co si budeme namlouvat – provokují na různých místech, kterými šly dějiny II. světové války pokryteckým zveličováním “zásluh” Rudé armády. Jako by nestačily oficiální oslavy, ještě je třeba (prostřednictvím těhle Putinových jezdců) trochu víc “zaprudit” a v době, kdy Evropa neschvaluje postup prezidenta Putina v obsazování Ukrajiny, neschvaluje vedení toho nového ruského vynálezu, zvaného “hybridní válka”, ostentativně vyprsovat nabušené ruské bikery, kteří mezi sebe nepřijímají ženy a homosexuály, což už samo o sobě zavání těžkou duševní poruchou… Pravda, nepovedlo se jim uskutečnit původní plán, kdy měli jet jako celá velká banda. Nedostali k tomu příslušná povolení, tak alespoň po jednotlivcích kladou věnce a tváří se děsně mírumilovně. V týž okamžik chrlí na východní Ukrajině ruské kulomety a děla a raketomety střely do “nepřátel”, kteří nějak nechtějí akceptovat ruskou představu života na Ukrajině. Nu, vot…
Proč se to sdružení jmenuje zrovna “Noční vlci” se mi nepodařilo vygooglovat. Nevím, jestli existují také nějací “Denní vlci”, nebo třeba “Dopolední vlci”. Jsou mi protivní a děsně mi narušují mé vlčí představy, které kdysi, jednou pro vždycky a naprosto geniálně popsal Jan Sahara Hédl. Zde kousek toho textu (píseň, co jí hrávala skupina Precedens se jmenuje „Vlci“):
Když slova skončej´ omylem
Když v tichu nejsem – ticho jsem
Když žijem´ zvláštní náhodou
To vlci táhnou noční tmou
Když vlci táhnou noční tmou
Oči a hvězdy jedno jsou
Psi zdálky cítí jejich dech
To vlci táhnou noční tmou…
——
Ach!