Devětatřicátý ročník přehlídky Českolipský divadelní podzim zahájil domácí soubor Jirásek inscenací režiséra Václava Klapky Maratův Sade.
Diváci, kteří divadlo nenaplnili úplně, byli podle našeho reportéra z představení poněkud zaskočeni a rozpaky a údiv je neopustil ani ve frontě u šatny. Je fakt, že tohle impozantní představení úplně nezapadá do středního proudu a běžné divadelní produkce a může i vylekat.
Je s podivem, že se právě tahle inscenace, vycházející ze hry Petra Weisse neprobojovala na celostátní přehlídku amatérských divadel na Jiráskův Hronov, boduje ovšem jinde. Třeba na konkurenční přehlídce v Poděbradech. (Marat na Femadu).
Za výborný nápad považujeme rozhodnutí organizátorů dát po představeních možnost diváků besedovat s herci a tvůrci.
Včera po Maratovi na besedě promluvil diskutér velice erudovaný, prosefor Jan Císař, který tuto inscenaci nejen pochválil, ale i zařadil do kontextu divadelní tvorby. A nejen české.
