weby pro nejsevernější čechy

Cestou osudu a náhody (sedm let)

Sotva si člověk na Součkovic cestopisných přednáškách začne postupně zvykat, že když se všechno připraví dopředu a naplánuje, dá se výlet do ciziny nejen přežít, ale i prožít, dorazí na besedu mladý muž, který to všechno nakopne zcela jiným směrem… Do městské knihovny ve Varnsdorfu ze Štěpánkovic na Opavsku v úterý 22. ledna 2013 dorazil Roman Vehovský (*1976), profesionální stopař a fotograf amatér, jak sám sebe nazývá. Po svých předchozích zkušenostech s pobytem v cizině (Evropa, Maroko, Nový Zéland, Austrálie) se rozhodl, že v roce 2002 vyrazí. Bez konkrétního cíle, bez časových plánů, přes Asii do Austrálie (a možná zase zpět). S vytrženými listy z atlasu světa, rozhodnut dopravovat se stopem a při nocování se vyhýbat ubytovacím zařízením…

Vydržel to tak sedm let a zažil a nafotil mnoho. Vydalo to na dvě krásné knihy a leckomu by to vydalo na několik životů. Umí o tom vyprávět. Vyprávět se vtipem a promyšleně, až by se člověku chtělo říct, že šlo o vskutku povedenou a důkladně připravenou one-man-show, do které dokázal zapojit a vtáhnout přítomné. Okouzlil historkami i exotickými krajinkami, šokoval záběry z Phuketu z festivalu Devíti císařských božstev a donutil člověka k zamyšlení. Inu, možná se s ním potkáme za čas znovu, rodná hrouda ho tak trochu svazuje – a prý to nemusí být zrovna jižní Amerika, Kanada či Aljaška, kam si původně chtěl cestu protáhnout, vždyť v Jizerkách nebo Karpatech prý je určitě taky nádherně…

Více o cestovateli a jeho pouti zde. Co se jeví (alespoň mně) jako absolutně neskutečné a nepředstavitelné je fakt, že na cestu vyrazil s analogovým kompaktem, cestou si nechával vyvolávat filmy a domů posílal hotové fotografie, než si nakonec v Austrálii za ušetřené peníze koupil digitální zrcadlovku (jo, a vybral si tehdy Nikon D-80, kdyby něco).