weby pro nejsevernější čechy

Šťavnatou Sumatrou, multikulturní Malajsií a supermoderním Singapurem

Jak jsem slíbil v předchozí povšechné pozvánce, ještě zbývá k podrobnému prozkoumání jedna akce – v úterý 29. ledna 2013 bude v sálku městské knihovny ve Varnsdorfu pokračovat cyklus cestovatelských přednášek v podání Báry Součkové – aktuálně probírané končiny jsou přímo v nadpisu. Dejme slovo samotné přednášející:

Úryvky z deníku:

Indonésie

Stopování po indonésku

Metoda stopování se v Indonésii od té naší evropské liší, žádný palec vzhůru, ale frekvenční mávání dlaní směrem dolů a nahoru. Zpočátku jsme si nebyli jisti, jestli na to jdeme dobře – řidiči troubili a na oplátku zamávali. Až po několika stopech jsme zjistili, že si musíme zkrátka počkat na toho, kdo porozumí, o co nám jde. Řidiči asi moc těch stopařů na cestě nepotkali a tak nám  „chudákům“ staví, aby nám pověděli, že si musíme stopnout autobus nebo taxíka. Když už dlouho nikdo nezastavil, používali jsme metodu rychlé frekvence v zápěstí, což vypadalo, že potřebuje nějakou akutní pomoc. Auta opravdu víc stavila a my jsme konstatovali, že vlastně pomoc potřebujeme – nasednout a jet…

Singapur

Noc pod širákem

Chtěli jsme ve Lvím městě zůstat ještě den navíc, což by ale bylo nad plánovaný singapurský rozpočet. Rozhodli jsme se tedy přečkat noc venku na obrovské travnaté ploše kousek od mrakodrapů. Po půlnoci už se v ulicích moc lidí nepromenádovalo a my začali být unavení a zároveň trochu nesví, jestli se to v takové pořádkumilovné zemi plné pravidel vůbec smí. Jen tak si někde lehnou, můžeme? Nikomu jsme ale s batohy nepřipadali podezřelí ani podivní, nikdo si nás nevšímal. Třeba jsme zrovna přijeli anebo budeme pozdě večer odlétat. Nikdo se nediví, proč taky, když jsme zpátky v západním světě, kde si každý jde svou cestou… Uleháme pod hvězdy Singapuru a těšíme se na další den v tak odlišném světě od toho indického, kde jsme ještě před pár dny cestovali.

Malajsie

Chodníky

Chodníky v Malajsii sice jsou, ale neplní příliš svoji funkci, tedy alespoň z našeho pohledu. Pokud člověk vyrazí po malajském chodníku, může se setkat třeba s obrovskou překážkou – květináčem, který zabírá zplna plochu chodníku a je následován celou řadou dalších. V horším případě se náhle přes cestu může objevit silné ocelové lano vedené přímo prostředkem chodníku, které přidržuje nějaký sloup. Přes den se mu dá vyhnout, ale večer je tak akorát překážkou připravenou k neplánované amputaci hlavy. Malajci, stejně jako jiní asiaté moc pěšky nechodí a tak to neřeší.

Zmijovka je velmi oblíbená čepice už od Turecka a to především u muslimů. Vypadá to tedy, že zmijovka není ryze českou záležitostí. V Malajsii ji chlapi nosí z příze i v tom největším horku a docela jim sluší.

Připravujeme: 

Cesta Asií za vůní čaje a kávy

spojeno s vernisáží výstavy: ČAJ A KÁVA V ULICÍCH ÁZIJE

19.2.2013 Knihovna Varnsdorf

V Asii nic není nemožné, a tak i originalita čajovo-kávového řemesla má volný prostor k vlastnímu vyjádření a momentálním potřebám čajovníka-obchodníka. Lidé se setkávají na nejroztodivnějších místech v podobě kavárniček, čajoven, stánečků, jídelniček, občerstvoven, budek, pojízdných vozíčků, pochodujících obslužen a mnohých dalších. Celé dny tu v poklidném tempu posedávají, popíjejí a klábosí.