Pátek 23. listopadu 2018. Lidová zahrad Varnsdorf. MIRAI.
Dopředu dlouho beznadějně vyprodaný koncert (i když ve Výběžku byli relativně nedávno). Obavy, jak se tahle monstr akce zvládne a stihne. Dlouhý had čekajících, plno rukou při kontrole lístků a páskování, beznadějně přeplněná šatna – ale nakonec všechno OK, jen se začalo hrát o fous později.
Předkapela cosi, co jsem okamžitě zapomněl (podle nápisu na bicích se jmenovali Realita).
No a pak Mirai. Údajně kapela pro malé holky, ale u vstupu si bylo možno všimnout, že spousta příchozích byla nejen jako doprovod nezletilých, ale přišli sami za sebe, i když se z předpokládané kategorie vymykali. FB fóra byla plná jízlivých připomínek, o co že to při shánění lístků vlastně jde – i já znám spoustu lidí, co vůbec nemají tušení, oč se jedná. Za sebe ale musím říct, že i když jsem hudebně uvázl hluboko v minulém století a rádio si pouštím jen a pouze v autě (protože zhusta jezdím sám a nikdo jiný v něm na mne nemluví), byl jsem schopen 80 % předvedeného repertoáru odzpívat s kapelou. Jednoduché a zapamatovatelné slogany, které nejsou úplně vlezlé, lehounká muzika (i když naživo občas dost ostrá), a parta kluků, kteří úplně nevypadají, že by svoje hvězdné postavení moc žrali. S něčím takovým já osobně nemám vůbec žádný problém. Jen ta autogramiáda nebyla tak úplně dlouhá, jak by leckteří chtěli.
