weby pro nejsevernější čechy

Básník Mićo Cvijetić opustil dům i svět

Po dlouhé a těžké nemoci 6. března 2023 zemřel básník, literární kritik, esejista, zapálený sorabofil a především milý a srdečný člověk Mićo Cvijetić.

Rád vzpomínám na naše setkání na básnických festivalech v Lužici v letech 2014 až 2016 organizovaných Zwjazkem serbskich wuměłcow (ZSW) pod názvem Mezinárodní svátek lužickosrbské poezie (Mjezynarodny swjedźeń serbskeje poezije). Procestovali jsme společně s dalšími básnířkami a básníky za doprovodu hostitele Benedikta Dyrlicha a jeho přátel ze ZSW notný kus Lužice. Naším společným tématem byla Lužice a poezie, dorozumívací jazyk lužická srbština. Mićo znal vlast Lužických Srbů daleko lépe a déle než já, takže jsem rád poslouchal jeho vzpomínky a zkušenosti. Vyměnili jsme si své knížky a slíbili, že zkusíme něco přeložit. Když mi v roce 2015 poslal své překlady několika mých básní zveřejněných v časopisu Književne nowine, byl to pro mě svátek. A zároveň pocit velkého dluhu. Dlouho jsem totiž marně hledal někoho, kdo by uměl srbsky, aby mi pomohl s překladem básně o jeho zničené knihovně, jejíž obsah jsem do značné míry jen odhadoval. Teprve díky náhodnému dotazu, položenému mezi řečí kolegovi Lukášovi Novosadovi jsem konečně objevil překladatele – jeho bratra Jakuba Novosada. Ten mi ochotně a zcela nezištně s překladem pomohl. Vybral jsem hned první báseň z Cvijetićovy sbírky „Svet i kuča“ (Свет и кућа, Svět a dům) z roku 2015: „Příběh jedné knihovny“, jeden z podstatných příběhů z básníkova neklidného života. Český překlad vyšel poprvé v roce 2017 ve čtvrtletníku Státní vědecké knihovny Liberec Světlik č. 63.

Nedlouho poté v Lužici zanikl svátek poezie, který byl důležitým místem pro setkávání evropských básníků. Pak přišly dva pandemické roky. A už jsme se s Mićou nikdy nesetkali.

Milý Mićo, neloučím se s Tebou, protože v mých myšlenkách zůstáváš živý a kamarádský jako vždy. A tak to zůstane, dokud budu živ.

Tvůj Milan Hrabal


Mićo Cvijetić (foto M. Hrabal)

Mićo Cvijetić (1946-2023)

Významný srbský básník, esejista, literární teoretik a kritik, novinář, překladatel Mićo Cvijetić (Мићо Цвијетић) se narodil se v roce 1946 v Kušlatu u Foči (dnešní Srbská republika). Větší část jeho života je spojena se Sarajevem. Vystudoval dějiny jugoslávské literatury a srbochorvatštinu na filozofické fakultě sarajevské univerzity. Působil jako lektor na univerzitě v Lipsku (1978-1982). Doktorskou prací na téma literárních vztahů mezi Lužickými Srby a Jugoslávií ukončil studium na bělehradské univerzitě. Poté pracoval jako redaktor v kulturní redakci sarajevského rozhlasu.

Na počátku občanské války v roce 1992 ze Sarajeva odešel do Bělehradu. Postupně působil v Rádiu Bělehrad, časopisu Borba (Борба), literárním časopisu Svet knjige (Свет књиге). V letech 2005 až 2020 byl vedoucím redaktorem časopisu Književne nowine (Књижевне новине). Jakožto velký znalec srbské literatury byl i dlouholetým členem Velké komise literární ceny „Meša Selimović“ (Меша Селимовић). O Cvijetićových hodnotících kritériích nikdy nebylo sebemenších pochyb.

Byl členem několika domácích i zahraničních uměleckých spolků, mimo jiné Sdružení srbských novinářů (Удружења новинара Србије) nebo Matice Srbské (Матице српске).

Knižně vydal sedm básnických sbírek, sedm knih literárních kritik a esejů a čtyři knihy cestopisů. Mezi nimi například „U lepoj domovini Lužickich Srba“ (У лепој домовини Лужичких Срба, V krásné domovině Lužických Srbů, 2009) a cestopisnou prózu o milované Lužici a Lužických Srbech nazvanou „Iz Lajpciga do Lužice“ (Из Лајпцига до Лужице, Z Lipska do Lužice, 2022) s podtitulem „Lužičtí Srbové v realitě a tradici“. Jeho cestopisné knihy patří mezi špičku tohoto žánru v domácí literatuře.

Z jeho literárněvědných prací v roce 1995 vydala Matica serbska Cvijeitćovu studii „Lužicki Srbi i Jugosloveni – uzajamne literarne veze 1840-1918“ (Лужички Срби и Југословени – узајамне литерарне везе 1840–1918, Lužičtí Srbové a Jihoslované – vzájemné literární vazby 1840-1918).

Cvijetić působil tako jako překladatel z němčiny a lužické srbštiny. Vedle překladů z němčiny (knižně vydal např. básně Petera Gehrische nebo Konstanze Petersmannové) se Cvijetić podílel se na překladech antologie lužickosrbské poezie „Sunčani trenuci / Wokomiki słónca“ (Cунчани тренуци, Slunné okamžiky), vydal výbor překladů z poezie Benedikta Dyrlicha v srbštině „Ivanjske noći / Janske nocy (Ивањске ноћи, Svatojánské noci, 2016). Za svou literární i literárněvědnou tvorbu byl oceněn řadou literárních cen. Jeho básně byly přeloženy do makedonštiny, bulharštiny, rumunštiny, francouzštiny, němčiny a lužické srbštiny.

Mićo Cvijetić zemřel v Bělehradu v noci 6. března 2023.

pro www.výběžek.eu zpracoval Milan Hrabal

Výběrová bibliografie Mića Cvijetiće:

Mićo Cvijetić na Mezinárodním svátku lužickosrbské poezie v Lužici v letech 2014-2016 (foto Milan Hrabal a archiv M. Hrabala):

Tagy