Divoké husy přiletěly v rámci Cirkusové noci a festivalu Vítr z hor v rámci svého premiérového turné do Městského divadla Varnsdorf 16. listopadu 2025.
Inscenace určená především dětem, a současně se v ní nudou neutopí ani dospělý, vypráví příběh o člověku a přírodě, o jejich vztahu a mnohdy nelehkém soužití. Vede rozhodně k zamyšlení nad mnoha symbolickými obrazy, protože stěžejním materiálem, s nímž tři performeři během představení pracují, je dřevo. Základ pak tvoří tanec, nový cirkus, obecně pohyb.
Koprodukční projekt souboru FysioART a platformy MOVE Ostrava se zde představil již během dvou rezidencí. Pokaždé se tvůrci vraceli ke dřevu jako výchozímu bodu, kterým patrně naznačují jeho důležitost, a současně křehkost dnešního ekosystému. Dřevo tu plní mnohé funkce. Je batohem, je domovem, je rybou a také potravou, je zdrojem tepla i zátěží na cestě…Nápadité využití je zřetězením asociací, nezřídka nečekaných. A kým jsou ony tři osoby, které kráčejí krajinou? Mohou být poutníky, neboť toto téma režisérka Hana Strejčková rozvíjí dlouhodobě, viz. například Poutníci po hvězdách – dodnes uváděná inscenace koprodukovaná s Městským divadlem Varnsdorf v roce 2018. Také se zdají být dobrodruhy, ale i dřevorubci a osidlovateli arktických míst, ne však kolonizátory, nýbrž těmi, kteří chtějí žít v souladu s přírodou. Jak sami podotkli – brát z ní jen tolik, kolik je potřeba a vracet vše, co není k přežití nezbytné.
Vyjadřovacím jazykem je zde pohyb a gesto. Pohybové partitury připomínají například jízdu na saních tažených psím spřežením, nebo dlouhou cestu po zamrzlém průlivu či práci okolo dočasného srubu. Taneční choreografie asociují například klouzání po ledu, cestu sněhem, vzlet a plachtění vzduchem. Atmosféru představení pak významně podtrhuje živá hudba skladatelky Vladivojny La Chia. Ve Varnsdorfu se setkalo mezinárodní publikum, které se již během prologu, kdy jsou to právě diváci, kteří nanášejí dřevo na jeviště, velmi aktivně zapojilo. Napojení obou světů vytvořilo živý dialog nabídky zážitků skrze scénické obrazy a odpovědí formou neskrývaného prožívání. Představení vyvrcholilo workshopem, tedy propojením se na scéně plné dřeva – otevřené mnoha dalším cestám. Představení Divoké husy se právě díky své nonverbální povaze a poetické obrazivosti stalo autentickým setkáním „poutníků“ různých národností.
