V pondělí 16. března 2026 bylo ve varnsdorfském Městském divadle k vidění (a hlavně slyšení) představení Eva!, dokumentující v podání Městského divadla Zlín životní příběh české Elly Fitzgerald.
Úžasné představení (dá-li se vlastně to, co se odehrává na jevišti, takto označit). Žádná otrocká kopie, žádné parodování. Svébytně a precizně zazpívané party.
Jen tedy musím konstatovat (a nechci, aby to vyznělo nějak špatně, zle), že jsem dosud nikdy neuvažoval, komu je které představení vlastně určeno. Chodím do divadla už roky, takřka 100% jsem nikdy dopředu nesondoval a byl smířen s tím, že někdy se pobavím, poučím, ale jindy možná pozvracím (jo, už jsem i párkrát utekl). Ovšem u Hraběnky jsem začal uvažovat, komu to co řekne. A dneska se mi krutě vybavil rozhovor s dcerou, která mi líčila, jak byla s firemním kolektivem na představení, kterému vlastně nerozuměla – o „nějakém“ Miki Volkovi… Prostě si nejsem jist, kde začíná ten předěl. Komu ještě co říkají jména dějem procházejících zpěváků a zpěvaček, Semafor, Bratislavská Lyra, Intertalent, normalizační cenzura a povinné přehrávky, Charta a Anticharta. Kde začíná neochota vstřebat historii, již neexistující svět, kde má hranici snaha chápat, ocenit, vědět.
