weby pro nejsevernější čechy

Což takhle dát si Twitter ?

Proč je to vlastně fenomén a co má společného s Facebookem? 

 

Nejdříve abych snad začal něčím už hodně vzdáleným. Moje generace, tedy generace právě dospívající ,,budoucnosti národa“, začínala svůj virtuální život na Seznamu. Jejich portál nám nabídnul předchůdce Facebooku, takzvané Lidé.cz. Ta stránka pro mě byla něco úžasného, profily lidí, fotky, komentáře, dokonce i možnost napsat jim zprávu! Trávil jsem dlouhá odpoledne projížděním profilů a kontrolováním toho, co je na nich nového.

Jak je známo, věci se k nám přes oceán dostávají velmi pomalu, a tak v době, kdy si Američané vesele házeli lajky, já o Facebooku neměl ani ponětí. Samozřejmě, že postupně tento fenomén pronikl i do mého pokoje, což znamenalo brutální změny v mém počítači. Postupem času jsem záložku Lidé.cz vymazal z prohlížeče, stejně jako jsem se slzou v oku odinstaloval ICQ, protože prostě už nebylo potřeba.

Netrvalo dlouho a dozvěděl jsem se i o další novince ve světě internetu a to o, podle někoho průlomovém, Twittru. Abych řekl pravdu, dlouho jsem ,,tvítování“ odolával, zejména proto, že stránka nebyla a není do dnešní doby přeložená do Češtiny, což vidím jako jedno velké a podstatné mínus. Nicméně slyšel jsem názory, že by Twitter měl postupem času nahradit Facebook, že je rychlejší, lepší, přehlednější a zajímavější. Podle mého názoru jsou to ale dva odlišné projekty. Twitter nikdy nemůže plnohodnotně nahradit ,,knihu tváří“, jelikož na každé této sociální síti jde o něco jiného. Facebook je založený na mezilidských vztazích, na tom, že si prohlížíte fotky druhých, že si prohlížíte, co dělal váš známý, jestli je zamilovaný a kde byl na dovolené. Facebook má reflektovat váš osobní život, vždyť už jenom nápověda v kolonce, kam si máte napsat status, ve znění ,,Co se vám honí hlavou?“, předurčuje nějaký osobní význam sdělení. Na Facebooku je důležitá mezilidská komunikace, tuhle sociální síť využíváte proto, abyste se setkali s přáteli, popovídali si s nimi prostřednictvím chatu nebo nahlédli do jejich soukromí.

A jaký je podle mě tedy Twitter ? První, co mě na téhle vymoženosti trklo, byl omezený počet znaků pro ,,tvíty“. Že je to jen sto čtyřicet znaků přeci jen něco vypovídá. Tahle stránka má především využití ve zpravodajských kruzích, obzvlášť pro ty, kdo sledují sport. Rychlé krátké zprávy, odkazy a fotky vyskočí během chvíle a vám nezbývá nic jiného než rozkliknout. Známí sportovci se přidávají na Twitter a vy je můžete sledovat, můžete pozorovat, co píšou a jak glosují aktuální dění kolem sebe.  Ve sledovaných lidech mám třeba Tomáše Rosického…umíte si představit, že byste měli na Facebooku v přátelích Tomáše? Ne, on by si vás, se vší úctou, nepřidal. Twitter je pro lidi, kteří chtějí informace o tom, co se právě teď děje, kde vybuchla sopka nebo co si kdo myslí o Rathovi.

Těm, kteří se ptačí verze sociální sítě (Twitter), stále bojí, posílám vzkaz: Máte čeho! Je to anglická stránka, na jejíž chod si musíte sakra zvykat. Princip zcela odlišný od zajetých kolejí Facebooku, ,, vo tom žádná“. Pokud ale chcete vědět, co si (a teď použiju klišé) cvrlikají vrabci na střeše, už včera bylo na registraci pozdě!