Byl to týden ovládaný běsi… A tak, i přes všechna dobrá předsevzetí jsem to v pondělí zase nedal. Nějak jsem to nemohl pobrat. Přes ten týden se toho sešlo nějak moc i na tu mojí budku. Pošahaný strejc vystřílel v Uherském Brodě restauraci, policie to nějak „prokaučovala“, když to řeknu opisem a výsledkem je nezměřitelný žal a na něj nabalené zrychlené úsudky o vině a nevině, o činnosti a nečinnosti policie, o zbrojních pasech, o smysluplnosti rozmístění „zásahových“ jednotek, a tak dál. Z celé té tragédie je člověku do breku, protože s tím se nedá nic dělat… Načež došlo v Moskvě k rituální vraždě jednoho z významných představitelů opozice vůči prezidentovi Putinovi. Borise Němcova někdo vysoce profesionálně odstřelil před zraky nejen bezpečnostních kamer (prý v době vraždy procházely pravidelnou výlukou při servisu, aha aha!), ale také skoro doslova „před zraky Kremlu“. Místo činu je vskutku pár set metrů od sídla prezidenta Putina a celý ten prostor patří k nejlépe hlídaným oblastem na světě. Takže – záhada jak bejk! Z celé té věci je člověku na zvracení, protože se s tím nedá nic dělat… Načež došlo o víkendu k tzv. „volebnímu“ sjezdu Hnutí ANO („prostě všechno odmakáme!“) a zážitek (pouze pro otrlé na ČT 24) to byl věru tristní. Buď se tam plácaly nic neříkající floskule, a když už promluvil vůdce hnutí, pardon „lídr“, tak z toho šla taková malá zatím, ale přesto hrůza. Podle pana Babiše by se měly věci vyvíjet tak, aby tu byla jen jedna vládnoucí parta (-j), pravda, ta jeho. Pak by odpadly ty demokratické nesmysly, jako například „diskuse“, nebo „oponentní názor“ a vše by napředovalo takovou rychlostí, jakou by si to pan šéf přál. No, z toho bylo člověku na nic, hlavně kvůli nepřehlédnutelným totalitárním názorům „šéfa“ a snahou zakormidlovat společnost do nějaké znormalizované „pohody“, ale s tím (my voliči) můžeme něco udělat. Tak snad nějaká naděje tu je…
