Už podvakráte jsme s podívali na pražské Hradčany (tady tady), myslím, že do třetice je všeho dobrého – pojďme ke Strahovskému klášteru, přesněji ke Klášteru královské kanonie premonstrátů na Strahově. Ale vězte, že vás nebudu unavovat názvy a daty a jmény. Uděláme letem světem historický exkurz.
Strahovský klášter sestává ze dvou kostelů, kláštera, knihovny, správcovských a hospodářských budov, zbudovaných na místě, kde za pradávna byly podle jed-něch „peleše loupežníků“, podle druhých tam, kde bývala stráž chránící poutníky přicházející do Prahy za odchodem (odtud jméno Strahov).
Založit ho nechal pozdější král Vladislav II. pro řád premonstrátů, který ne-dlouho předtím vznikl ve Francii. Se stavbou se začlo po třech letech roku 1143 –
a pak už jsou to jen samé požáry, husiti, nové budování a práce, zařádila si tu renesance, baroko, Švédi (ti ukradli co mohli, hlavně půl milionu zlaťáků hraběte Šlika), když byly v klášteře Bavoři, stříleli na něj tu Francouzi, tu Rakušané… člověk se diví, že tu dneska vůbec něco stojí. Snad při klášteře stál sám svatý Norbert, zakladatel premonstrátského řádu, jehož ostatky sem byly přeneseny z Magdeburku, kde roku 1134 skonal.
A abych nezapomněl – slavná knihovna, ta pochází z let 1782-3.
U brány do kláštera vás jistě zaujme kaple svatého Rocha, využívaná dnes jako výstavní prostor. Poručil ji postavit Rudolf II. v letech 1603-12 jako dík za zažehnání morové rány (r. 1599) – nu, na to jak je malá ji stavěli dost dlouho.
K ní se váže pověst, že jednomu sedlákovi onemocněla kráva, on si vzpomněl na patrona dobytka sv. Rocha i odtáhl ji do kaple. Jakmil překročila její práh, pošla. Kaple pak musela být odsvěcena a znovu vysvěcena.
A do třetice je tu opatský chrám Panny Marie, který byl v jádře románskou bazilikou z 12. století.
A kdo už má dost památek, ať se u schodiště na Pohořelec zastaví v muzeu miniatur. Mají tam nejmenší knihu na světě, ani ne centimetr velkou, nebo třeba okovanou blechu!
