Když jsem se v autě na cestě z Prahy synovi chlubil svým úlovkem, jen suše prohlásil“ „A jak se to jako stane, že něco takovýho najdeš?“ Popravdě ani nevím… Mám rád staré věci. Proto mi velkou radost dělá fakt, že se v Praze opět objevují v hojném počtu antikvariáty, i když na zcela jiných místech, než jsem býval zvyklý. Když jsem vylezl z metra u bývalého Máje, padl mi zrak přes ulici na vývěsní štít (co to tam sakra bývalo dřív? Mladá fronta, nebo nějaká technická literatura?).
Hned jsem zamířil dovnitř, antikvariát obrovský, dvě místnosti v různých výškách, členění podle oborů a beletrie podle autorů. Teď je u nás aktivní příhraniční spolupráce v oblasti textilu, navíc má drahá polovina každotýdně stříhá, šije, motá, a podobně, tudíž jsem nahlédl do fochu s literaturou, věnovanou ručním pracím. A můj zrak přitáhla ušmudlaná obálka spisku Z dějin textilu – studie a materiály, svazek 10. Listuji obsah a ejhle, trefa do černého – Z Havany přes Varnsdorf do Santiaga de Cuba!
Jedná se o sborník příspěvků k dějinám textilní a oděvní výroby v ČSSR, vydaný v roce 1986 v Ústí nad Orlicí a ta pro nás nejdůležitější stať pochází z pera (psacího stroje?) Zdeňka Novotného, dle popisků u fotografií tehdejšího náměstka ředitele n. p. Velveta. Doplněna je zápisem vzpomínek Carlose Reyese, vedoucího první skupiny kubánských pracovníků ze 27. září 1984.
Podtitul článku je „několik poznatků a několik vzpomínek na první Kubánce, kteří pracovali v národním podniku Velveta ve Varnsdorfu“. Vzhledem k tomu, že jsem tady ještě pořád vlastně náplava, já si pamatuji spíš Mongolce a Vietnamce, kteří se zřejmě v rámci stejného programu zaučovali v Nejdku v tehdejších PČP (a šířili mezi námi první masti „Tygří oko“). Ale předpokládám, že místní ještě nezapomněli…
Tak alespoň pár citací z historie, která se zdá už neskutečně daleko:
Návazně na praktické uplatňování zásad internacionální spolupráce a vzájemné pomoci zemí RVHP a na základě uzavřených mezinárodních dohod vyťukával dálnopis v n. p. Velveta dne 17. 10. 1978 tuto informaci z generálního ředitelství Bavlnářského průmyslu v Hradci Králové: „Do vašeho národního podniku nastoupí během příštího měsíce 40 kubánských pracovníků, zařiďte již dříve projednaná opatření a postupy“.
Do Varnsdorfu přibyla první skupina kubánských pracovníků dne 18. 11. 1978 a to v počtu 20 žen a 20 mužů.
Přístup k výuce, vnitřní přesvědčení o správnosti pobytu v ČSSR se pak opětovně projevily při plnění pracovních úkolů, kdy na jedné straně byly úspěchy a na druhé straně lze říci, že ne vše se zvládlo na výbornou. Přišlo i přechodné období ochablosti, stesku po domově, snad i rozčarování z falešných iluzí a ne každý tu tíhu unesl a vytrval.
Těsně před odjezdem první pracovní skupiny kubánských pracovníků zpět do vlasti se dne 17. listopadu 1982 sešla ve vzorkové síni n. p. Velveta skupina aktivistů síně tradic, aby zachytila vzpomínky pamětníků. Skupinu tvořili s. Zdeněk Novotný, dipl. technik, s. Emilie Palatková, dipl. technik, s. ing. Vladimír Minks, s. Martin Louka spolu s několika kubánskými pracovníky a pracovnicemi. Cílem setkání byl bezprostřední rozhovor se zaměřením na poznatky a zkušenosti ze čtyřletého pobytu v ČSSR.
V článku jsou vyjmenováni nejen všichni Kubánci, ale i pracovníci, kteří je měli na starost, je podrobně popsáno jejich pracovní zařazení, mimopracovní činnost (vedení sportovních kroužků, besedy s pionýry, zájezdy po ČSSR i do NDR, prvomájové průvody, činnot v ROH a BSP). A tak ještě několik perliček:
Soudružka Maragreta Salgado studovala na Kubě ekonomickou školu. V Československu začínala v přádelně. Práce se jí líbila. Pracovala na nových, moderních strojích. Poznala zde také svého manžela, byl elektromontér a když jí opravoval stroj, tak se seznámili.
Soudruh Carlos Reyes vzpomínal na setkání s odlišným chladnějším podnebím. Chladno mu bylo hodně nepříjemné. V n. p. Velveta pracoval v úpravně na pracích strojích a pak se v barevně učil barvit vlasové tkaniny. Líbilo se mu tam, byl spokojen, protože tam bylo teplo a to mu velmi vyhovovalo.
Pro kubánské pracovníky bylo zajímavé vidět státní hranice ČSSSR – to na Kubě není vidět, protože Kuba je ostrov. Hovořili o tom, jak je to divné, že na hranicích je to stejná půda, ale je to již jiná země, jiný národ i jiná řeč a jiné zvyky.
Ať žije trvalé přátelství československého a kubánského lidu!
