weby pro nejsevernější čechy

Bác!

Už se zdálo, že jsme si do dna dopili ten metylalkohol a budeme se tedy moct dál věnovatnašemu skrz naskrz prokorumpovanému politickému vedení, a ono hned najednou – zasebác! Tentokrát doslova! Koukal jsem, jak pan Klaus na svátek svatého Václava nevěřícně

koukal… Je mi jasné, že mě nejspíš někdo přišije nálepku „pravdoláskaře“, ale nemůžu si

pomoct, chápu to takhle: konečně se i k hlavě státu jakousi podivnou oklikou doneslo, že

není všemi bezmezně milován, a že tahle země pod jeho (byť do značné míry symbolickým)

vedením spěje celkem jistě k nějaké formě sebezhroucení. Chrastavský incident je, podle

mého, přesvědčivým důkazem, že je pan Klaus považován za takové ztělesnění paskřivosti

současného vládního systému, až to jeden mládenec nevydržel a „našil“ to do něj antiperlemi,

či čím… Samozřejmě, že si budou média asi více všímat toho, že ochránci nechránili,

leč lelkovali, potažmo dohadovali se mezi sebou, zda už tedy ten atentát byl nebo nebyl.

Samozřejmě se bude pan Klaus považovat za mučedníka, na kterého nějací rozeštvávači

svým hecováním nasměrovali levicově orientovaného dělníka a bude se snažit využít to ve

prospěch jeho upadající vážnosti (viz jeho výrok z pondělní MfDnes: „To byl spíše prvně

za 100 let našeho moderního státu atentát na prezidenta republiky“ – no, mě učili, že vznikl

v roce 1918…) Absurdní divadlo, které se v Chrastavě odehrálo v den státního svátku, jímž

oslavujeme, jak jsme si zavraždili světce (což je také přiměřeně absurdní…), tak dostalo

vpravdě historický oblouk. Než abych se snažil za každou cenu o vlastní bonmot k celé

té věci, radši jeden kradu rovnou z Facebooku: „Co mají společného Václav Klaus a John

Fitzgerald Kennedy? Zatím nic…“