weby pro nejsevernější čechy

Jetřichovické skály plné podzimních barev

Fouká,… zase fouká,… listí se před našima očima mění do barevných kreací a šustí nám pod nohama. Vydáváme se z Jetřichovic na Mariinu skálu s vyhlídkou (428 m.n.m). Převýšení z Jetřichovic je 200m a jelikož je vzdálenost od parkoviště 1 km dám si s dítětem v krosničce pěkně do těla. Po rovině se jde pouze k bývalé prvorepublikové zotavovně pro děti. Určitě to bylo fajn se zde zotavovat. Nyní by spíše potřebovala zotavit budova. Po pískové cestě poseté schody postupujeme vzhůru mezi barevnými stromy. Za 30 minut  jsme ze soutěsky na cestě plné kořenů. Zastávka na focení panoramat je nutná.

Vrchol je nad námi.

Turisté se mohou rozhodnout, jestli vylezou na Mariinu vyhlídku po prudkých železných schodech (cca 3 min) nebo budou pokračovat po červené směr Vilemínina stěna. Určitě doporučuji všem vylézt až nahoru. Lze to zvládnout i s dětskou krosnou na zádech. Výhled na všechny strany úchvatný. Růžový vrch (619 m.n.m.) je prostě fotografická dominanta Národního parku České Švýcarsko.

Po červené barvě jsme dorazili na rozcestí u Purkartické silnice (po žluté na Tokáň cca 2 km, restaurace Na Tokáni mívá otevřeno i mimo sezónu.

Zpět do Jetřichovic z Tokáně lze pak pokračovat po žluté cca 4 km). My  s dětmi (foto: děti) volíme nejrychlejší sestup zpět do Jetřichovic, zkratkou (lesní zpevněná cesta) se dostáváme na rozcestí Pohovka, kde po zelené značně prudce klesáme.

Návrat z vrcholu nám trvá s dětmi cca 1 hodinu i se zastávkou na focení. Celkem jsme ušli 6 km za 3 hodiny s několika malými přestávkami. Terén byl velmi kopcovitý, ale lze ho jít jak s dětmi, tak v důchodovém věku, což po cestě dokazovalo mnoho turistů z Německa. Nedivím se, že sem přijeli na výlet právě na podzim, je tu krajina plná barev a tajemství.