Kovorytec je někdo, kdo je s vámi od klíčů od prvního bytu přes manželství až po pamětní desku. Práci toho varnsdorfského, Jiřího Trebatického, potkáváte mimoděk všude. Na dveřních štítcích se jmény, snubních prstenech i na šatních číslech v divadle. Z jeho rukou vznikla též raznice na pamětní medaili ke 140. založení Varnsdorfu s rytinou Hrádku.
Když se v deváté třídě rozhodoval, kam půjde na školu, mohl z něj být autoklempíř, kovorytec nebo palubní mechanik. Dal přednost tomu druhému a po škole ve Dvoře Králové začal Jiří Trebatický pracovat pro Velvetu, kde ryl vzory k tištění na látky. Po Velvetě nastoupil do porcelánky v Dubí a jako jediný v republice tak vytvářel hlubokotiskové předlohy pro pravý cibulák.
„Rytí pro Český porcelán mě hodně bavilo. V Dubí jsem začal pracovat v 81. roce a dělal jsem pro ně z domova. Lidé si mysleli, že jsem invalida, protože práce z domova v té době nebyla obvyklá,“ vzpomíná s úsměvem Jiří Trebatický. Na jedné desce s cibulákovým vzorem strávil až 500 hodin titěrné práce. Jako památku tu najdete ještě dnes na zdi spoustu archů s předlohami – tzn. plakáty. Stejné jsou v Dubí umístěné již v trezorech.
Na některých plakátech v pracovně je dokonce logo vyhlášeného Míšeňského porcelánu. „Dubský porcelán se totiž po válce s Míšeňským spojil, a potom zase rozdělil. Díky tomu jsem opravoval i desky na Míšeňský porcelán. A také na Karlovarský porcelán, ten už ale zanikl,“ líčí kovorytec. Ve své dílně má nespočet nářadí, grafik a další své záliby – hodin všech velikostí, které prostupují celým domem.
Největší vášeň jsou pro Jiřího budíky, díky kterým nevynechá žádnou burzu v Zákupech. „Pamatuji si na svůj první budík. Byl jsem na prázdninách u babičky a omarodil jsem. Byla mi dlouhá chvíle a tak mi dali budík. A šroubovák. Budík nebyl funkční a já ho opravil. Musel jsem mu prostě přijít na kloub. A tak to mám se vším.Když jsem začal fotit, tak jsem také nemohl jen film odnést vyvolat, musel jsem vědět, jak všechno funguje, zjistit si z čeho je film složený a co se focením děje,“ vypráví zapálený sběratel budíků.
Funkční hodiny zdobí také jeho dům ve Varnsdorfu a nepřehlédnutelný je i dřevěně obložený bývalý obchod vedle. „Hodinář tam byl na chvíli, tomu jsem obchod pronajímal. Od té doby si mě s ním lidé pletou, ale opravování hodin je jen můj koníček,“ uzavřel Jiří dlouhé vyprávění, které by vydalo na poutavou knihu.
