Divadelní svět letos slaví smrtozeniny největšího divadelníka všech dob (chudáci dramatici, Williemovi už to už asi nikdy nikdo nevezme) Shakespeara a tak se jeho kusy hrají o sto šest. Letos by na tantiemách bral opravdu hodně peněz! V divadle F. X. Šaldy jsou na programu dva kusy, které tak trochu jsou a tak trochu Shakespeare nejsou.
Letošní první premiéra operního souboru byly Veselé paničky Windsorské, hra, o kterou si údajně zasloužila sama královna Alžběta I., která si přála vidět Falstaffa, komickou postavu prostopášného šlechtice z historických her o Jindřichovi IV. V Liberci se hraje s původním německým libretem pro zpěv a českými mluvenými vstupy. Autorem hudby je Otto Nicolai.
Na generálce jsme viděli scénu, kkteré vévodí replika liberecké radnice, která naznačuje, že příběh láskly/nelásky a všech těch intrik kolem se může odehrávat opravdu kdekoli.
Protože s operou pouze začínáme, nebudeme se pouštět do žádných hlubokých rozborů, naznačíme jen, že i přes prohlášení inscenátorů o tom, že opera není primárně určena pro naše německé sousedy, jsme se toho pocitu nemohli tak docela zbavit a to ani snad ne pro to německé libreto, ale spíše celkovou výtvarnou stylizací a koženými kraťasy s padacím mostem obzvláště.
Ale protože to s operou myslíme vážně, dohledali jsme v encyklopedii Opera z roku 1955, že Veselé paničky se tou dobou uváděly jako Veselé ženy windsorské a tato komická opera o 3 dějstvích na text Shakespearův měl premiéru 9/3/1849 v Berlíně. Nicolai napsal Ženy po řadě oper na konvenční náměty jako první buffu v době vyspělého kultu romantického umění buržoazní éry, kdy kreslení měšťanských charakterů se po vzoru Webrově spojovalo s kouzelnými prvky.
Příští uvedení čeká diváky 22/11/2016.
Druhý kus, který tak trochu Shakespeare je, a tak trochu není, je uvedení jeho díla ve 120 minutách v Malém divadle.
Tohleto kočkování s klasikem mají na svědomí Jess Borgeson, Adam Long a Daniel Singer a je to čirá legrace, která mohla vzniknout někde na fakultě dramatických umělců, kteří už měli plné zuby vážných a seriozních výkladů mistra a tak ho prostě smrskli na dvě hodinky čistého času.
Nechci vám kazit radost z představení nějakými spoilery, ale i v upoutávkovém videu uvidíte, že třeba Othelo je proveden jako rapová píseň. Ale dočkáte se i hororu, kurzu vaření a jiných moderních metod, jak si se Shakespearem poradit. Sedmatřicet her ve zkrácené paperbackové verzi hrají pánové Václav Helšus, Jakub Albrecht a Tomáš Váhala a myslím, že se každý z nich ve své mnoharoli cítí dobře. Už proto, že kdovíjestli by si některé z nich mohli komici střihnout navážno.
Přemýšlel jsem chvílemi, jestli ti, kdož se o toto představení zasloužili, měli Shakespeara rádi, nebo ho nenáviděli. A myslím, že ho milovali.
Třeba se vám to přihodí také.
(fotky md a divadlo f.x. šaldy)
