O autorce knížky nazvané Čarověník – fantasy pohádce z „českých luhů a hájů“ – se na blozích píše jako o české Joanne Rowlingové.
Nakolik se varnsdorfská učitelka mateřské školy a spisovatelka Marie Rejfová se svou knižní prvotinou dočká takového ohlasu, jako zmíněná autorka Harryho Pottera si raději počkáme. Jisté však je, že její knížka je čtivá a pro náš region o to zajímavější, že nejnapínavější část se odehrává na Jetřichovicku. Krásná krajina, tajemno, milostný vztah patřičně komplikovaný. Knížku vydala odnož Albatrosu nakladatelství Cooboo letos na podzim. Takže: kdo má rád napětí vyprávěné nekomplikovaným, ale kultivovaným jazykem, určitě si přijde na své, bez ohledu na to, zda je mu patnáct nebo sedmdesát let. Ostatně, tady je malá ukázka:
Hospodou se prohnal průvan. Křídla oken se s třeskotem zabouchla a déšť zabubnoval na sklo. Jindřiška vyběhla ven. Vezmu to přes plot – rovnou do zahrady, přemýšlela v letu.
Dohnal ji. „Celý je to úplně uhozený!“
Ale ona nezpomalila. Vítr zesílil, déšť přešel v liják. Pokoušela se postupovat dál v předklonu, ale proud vzduchu byl příliš silný. Klela bezmocí. Štěpán ji popadl za ruku a táhl kupředu.
Chalupa se topila ve tmě. Poryvy větru rvaly ze střechy břidlicové tašky a z okolních stromů větve. Konečně se dostali až ke dveřím a Štěpán odemkl. Vpadli do předsíně na podlahu, ale Jindřiška se okamžitě zvedla na všechny čtyři a běžela k zadním dveřím vedoucím na zahradu. Podpatky se jí bořily do rozbahněného trávníku, až zakopla. Hlavu a záda jí bičovaly ledové krystalky. „Sakra,“ ulevila si a zakryla si obličej. Kroupy nesnesitelně štípaly. Těch několik zbývajících metrů se v podstatě už jen plazila. Popadla květináč s čarověníkem. Ozval se praskot. Těsně vedle ní dopadla s dutým žuchnutím velká větev ze staré třešně. Čísi ruce ji sevřely kolem pasu a postavily na nohy. Štěpán. Něco křičel, ale vítr mu rval slova od úst.
Trvalo nekonečně dlouho, než za sebou zavřeli dveře.
„Sakra,“ zakřičel, „jsi blázen!“ Vešel do kuchyně a rozsvítil. Následovala ho. Klepala se zimou, ale byla šťastná. Tiskla čarověník na prsa a cítila teplo, které jí dával.
Štěpán si dřepl ke kamnům a otevřel kovová dvířka. Komínem prolétla meluzína a vehnala mu do obličeje obláček sazí. Zaklel a nacpal dovnitř otýpku chrastí. Když škrtl sirkou, všimla si, že se mu chvějí ruce. Oheň utěšeně zapraskal. „Najdu ti nějaký suchý věci,“ řekl a nato zmizel ve vedlejším pokoji.
Opatrně postavila květináč na stůl. Dlaně jí stále nepříjemně brněly. Promnula si je, zula se a rozpustila si mokré vlasy. U dřezu našla zmuchlanou utěrku a utřela si obličej. Při pohledu na pečlivě umyté nádobí s lítostí zjistila, že Štěpán už vylil čarověníkový výluh.
Vrátil se převlečený do suchého oblečení a mlčky jí hodil svou starou flanelovou košili.
„Díky.“ Otočila se a vysvlékla se z mokrých šatů. Mezi lopatkami cítila jeho upřený pohled.
Když se oblékla, sedla si na lavici ke kamnům, opřela se o sálající kachlíky a zavřela oči. Žárovka několikrát zablikala a se slabým zapraskáním zhasla. Štěpán rychle vyzkoušel jiné vypínače. Nic. Posadil se v té tmě vedle ní a zapálil si cigaretu. Vítr sténal v komíně a kroupy mlátily do stěn domku.
„Čekáme na něco?“ zeptal se tiše.
„Čekáme,“ odpověděla. Ovládala ji podivná směs protichůdných pocitů: netušila, zda se má bát toho, co je venku, nebo se těšit ze Štěpánovy blízkosti. Od minulého večera se toho stalo tolik, že dosud nenašla příležitost si vše v klidu promyslet, natož s tím něco dělat.
Najednou vše utichlo. Otevřela oči a Štěpán pomalu vyfoukl kouř. Cítila jeho strach.
Pohlédla do temnoty za oknem. Jsou tam. Dvě. Byla si jistá. Vzduch zhoustl nesnesitelným napětím.
Jděte pryč! Upnula veškerou svou mysl na vetřelce tam venku.
Ten klid byl nepřirozený.
Dívají se, hledají, věděla v tu chvíli jistě.
„Nehýbej se,“ zašeptala.
Čas se zastavil.
Noc prořízlo ječení požární houkačky. Zdi kuchyně ozářilo modročervené světlo a zase zmizelo. Vydechla úlevou, venku už nikdo nebyl. „Postavíš na kafe?“ obrátila se na Štěpána.
Komu se Čarověník zalíbí, máme pro něj dobrou zprávu: v přístím roce by měl vyjít druhý díl.
Připravil: Milan Hrabal
Marie Rejfová na Knižním minitrhu v městské knihovně Varnsdorf v roce 2015. Foto: Ilona Martinovská
Marie Rejfová čte
