weby pro nejsevernější čechy

I’m feeling fine

Přechod ze soboty na neděli bylo možno strávit při několika různých hudebních produkcích. Já si 8. prosince 2012 vybral Městské divadlo ve Varnsdorfu a koncert jazz-bluesového zpěváka, kytaristy a skladatele Paula Batta. Inu, pravda je, že se nás v předsálí u stromečku sešlo jen o trochu víc, než bylo řad o den dřív v RBK na Šporclovi, nicméně myslím, že ani jeden z přítomných nelitoval. Za doprovodu klavíristy Ondry Kříže zazněla řada songů, u nichž jsem nějak vůbec nepostřehl, jak je možné, že když koncert začínal v 19:00, ukazují mi hodinky při odchodu takřka 22:00. A vypadalo to, že ti ostatní, kteří si při koncertu podupávali či se kývali do rytmu, jsou také spokojeni. 

A co potěší – v době, kdy leckdy nerozumím ani těm, jejichž rodným jazykem je jednoznačně čeština, prohlásí plynně Slovinec z Lublaně se vzhledem kazatele, kolující po celé Evropě a zpívající anglicky: „My budeme dělat hlavně kravál. Já toho moc nenakecám, češtině je pro mě cizí jazyk…“

Jen jak mi do ucha pošeptal jistý nejmenovaný milovník vína, škoda, že tu ve VDF není nějaký pořádný klub, či něco jako doubická Fabrika, tam by tohle pasovala asi líp, než do tohoto neosobního prostoru. Nicméně hudbě to ani v nejmenším neublížilo, a kdo chtěl, mohl si domů odnést stříbrnou placku.