Zápisky z cest, tedy z cest značně rozsekaných jak tak slezl sníh a ukázala se kvalita práce silničářů. Jest to téma obehrané a pravidelně se opakující, ale když přejedete do Saska, kde jsou klimatické podmínky srovnatelné, musíte si nutně připadat, že jsou minimálně dva světy. A jak ví i nulanulasedum: jeden nestačí, a ten druhý je, alespoň co se některých služeb týká, lepší.
I když tam mluví tou šílenou řečí.
Jak tak jezdím, zvykl jsem si respektovat spoustu návyků ostatních řidičů a chápu, že někde opravdu nelze dodržovat všechna pravidla (a někdy je obtížné se i na cestě jenom udržet — viz předchozí odstavce), ale to, že většina účastníků silničního provozu přestala naprosto používat blinkry, mě teda točí až do ruda. Já, kolegové a kolegyně, vám opravdu do hlav nevidím, a posunout páčku nahoru/dolů, aby bylo zřejmé, jestli chcete jet doleva/doprava, fakt peníze nežere a tolik sil to nestojí. Dáváte tak najevo: seru na všechno? Tak se nedivte, až to do vás nějaký naiva napálí.
A teď ještě trochu gastronomie.
Ve snaze rozšířit náš zpravodajský záběr i o to, co se děje za kopcem (Šébrem), vyrazil jsem do České Lípy a Nového Boru. Dva viditelné výsledky najdete už i na těchto stránkách (report z lipského koncertu a rovněž ze sklářské show v Ajetu v Novém Boru). Nicméně po jedné ze schůzek v České Lípě (mám to město rád, chodil jsem tam velice intenzivně za školu)), byl jsem se tu projít a zkusil se naobědvat.
Když mi slečna servírka v Nebi (!!!) na pozdrav odsekla, že nemá čas, takovým způsobem, že mě hlad skoro přešel, zkusil jsem to ještě v rychlém občerstvení, ovšem bez Turků. Našel jsem tedy vietnamský bufet, kde byli rychlí a celkem ochotní a připravili nudle v obvyklé kvalitě.
Jenom slečna Vietnamka neprojevila zájem o mé peníze, a tak po jídle jsem je tedy vnucoval jejímu kolegovi, který očividně moc česky nerozuměl a za mý prachy mi na oplátku vnucoval ještě jednu porci nudlí.
Když pochopil, že rodina díky malé aktivitě slečny přišla málem o sedm pětek, strhla se v provozovně poměrně hlučná scéna, kterou jsem sledovat nehodlal.
Raději jsem nechal poměrně tučné dýško a fofrem zmizel.
A ještě jedna poznámka z cest a z nákupů: prodavačky v Tescu zřejmě nepochopily, proč na pultu, kam sunou namarkované zboží, je ten kus prkna přimontovaný pouze jedním šroubem … To je holky proto, abyste mohly oddělit nákupy jednotlivých nakupujících, když to takovým fofrem —píp — píp — markujete.
Jenom jedna je taková. A já si marně hlavu lámu, jestli byla na školení, které neprospala, anebo jestli to jenom prostě pochopila. Každopádně čest její práci!
