Původně jsem myslel, že do třetice a pak dost. Jenže když jsem zjistil, jakých rozměrů dosahuje dvojka, mírně jsem se zděsil a nakonec z ní přece jen část vyčlenil, než dojde na samotný závěr, kvůli kterému celá tahle řada vznikla.
Pro připomenutí – momentálně jedu RádioBEAT. … Jeden měsíc pravidelné odpolední tupláky vystřídala Konzerva. Popud, impulz. Vrátit se před daleko před dobu, kdy už byla možnost slyšet mnohé naživo…
Původně to mělo být o tom, jak bych to asi pojal já, co mi ve vzpomínkách ostatních (i vlastně ve standardním playlistu rádia) chybělo a chybí. Jenže se mi to trochu vymklo. Když jsem proseděl celý den před skříňkami, v nichž je uskladněn můj audioarchiv, přišlo mi líto zabývat se jen částí mince, a tak jsem čáral poznámky na mnoho listů…
Jak již zmíněno, narostlo to do nečekaných rozměrů – nejprve tak trochu mimo mísu, poté přehled toho, co se nějak sehnat na domácím trhu dalo nejrůznějšími cestami. A právě z té dvojky mi část přetekla do samostatného přehledu.
Nevím, jestli si tu dobu ještě vlastně někdo pamatuje, zda si to dnes umí někdo představit. Byli jsme jeden svět a všichni soudruzi. Přitom kupodivu cestovat se mezi „námi“ dalo hodně omezeně, a když už, tak to zhusta bývalo kvůli tomu, že „tam“ měli to, co nám chybělo a co především bylo vyjmenováno v celním prohlášení, že se přes čáru vozit nesmí. To je ale na úplně jiný příspěvek. Abychom zachovali přátelskou tvář a vzájemně se „lépe poznali“, existovaly v Praze tzv. národní kultury. Nevím, jak se ty obchody jmenovaly oficiálně, ale šlo o prodejny a zároveň i jakási vyslanecká centra příslušného státu. Pokud se pamatuji dobře (což už dávno není 100%), Maďaři sídlili na Národní v patře někde poblíž prodejny Dům techniky mládeže, Němci o kus dál na křižovatce v takové hodně prosklené kukani (asi křižovatky Na Perštýně/Spálená). Poláci v Jindřišské v patře u Václaváku. A docela pozdě jsem zjistil, že Na příkopě za tehdejší Korunou chodím kolem Bulharů.
Nejčastěji jsem byl u Maďarů, ale ty si stále ještě odkládám na závěr – nepamatuji, že bych v jejich hrabadle někdy viděl nějakou desku licenční, prezentovali se, pokud vím, jen a jen domácí produkcí. U Němců to bylo dejme tomu fifty-fifty. I tady byla ke koupi domácí tvorba (na tu teprve dojde), ale objevovaly se zhusta desky licenční. Krom nich jsem kupoval nějaké zástupce dvou edičních řad – jedna mapovala varhanní tvorbu (a varhany):
Druhá představovala klasiky blues (Amiga Blues Collection). Mám z údajných 18 vydaných titulů jen dva:
Amiga Blues Collection 1-CBS / Muddy „Mississippi“ Waters – Live
—
Amiga Blues Collection 3-CBS / B. B. King
U Poláků mne domácí kapely nezajímaly (znal jsem jen SBB a tenhle styl jsem tehdy neposlouchal). Licencí sice moc nebylo, ale o to zajímavější. A k Bulharům jsem se dostal nějak omylem, ovšem sem tam tu vyšťoural zcela nečekanou perlu. Dozajista se k nám ode všech dostaly jen kapky z toho, co jejich vydavatelství nabízela, ale jako zpestření to bylo fajn.
===
1983 / Amiga-Polydor / Jimi Hendrix
Takřka na 100 % totéž, jako o 10 let starší česká kompilace – se standardní diskografií má tenhle titul pramálo společného.
===
1986 / Amiga-CBS / Pete Seeger – We Shall Overcome
Překvapivě nejde o žádnou výběrovku, ale o originál titul z roku 1963, byť s předělaným obalem
===
1988 / Балкантон-EMI / The Deep Purple Singles A’s & B’s
Domácí licence nabídly pohled na „novodobé“ Párply. Tenhle objev v Bulharské kultuře ovšem přinesl něco zcela jiného – tvorbu přelomu 60. a 70. let 20. století.
===
1983 / Балкантон-Promotone B.V. / The Rolling Stones – Made In The Shade
===
1980 / Amiga-CBS-Columbia / Blood, Sweat & Tears Greatest Hits
===
1982 / Amiga-Ariola / Mike Oldfield – QE2
Další z objevů v pražské kultuře NDR. Tohohle obdivuhodného kytaristu jsem koupil hlavně kvůli tomu, že je tu cover jedné ze skladeb skupiny ABBA – jaké to paradoxy.
===
1990 / Polskie Nagrania Muza-Atlantic / Led Zeppelin – IV (ZoSo)
===
1990 / Bulgarian BlueLabel Pressing – Балкантон / John Lennon: Imagine (Джон Леннон: IMAGINE)
===
1982 / Балкантон-CBS / The Original Hits Of Paul Anka
Kompilační album bez uvedení původního vydavatele a původního vročení.
===
1983 / Amiga-A&M Records / Styx – Paradise Theatre
Tohle album vyšlo o něco dřív i v licenci Supraphonu. Netové zdroje tvrdí, že už v roce 1981, ale to se mi úplně nezdá. Já českou verzi z již zapomenutých pohnutek prošvihl, pořídil jsem si ho až dodatečně v Praze v Německé kultuře.
===
1983 / Tonpress-EMI-Liberty United Records / Classix Nouveaux – Classics
Další koupě naslepo v polské kultuře v Praze. Neslyšel jsem o nich nikdy před koupí, ani po ní…
===
1983 / Балкантон-MPL Communication / Wings Greatest 1978
Mnohdy se v pražské Bulharské kultuře daly pořídit tituly spíše obskurní a druho- či třetiřadé, mezi nimi však i opravdové perly. Trvalo mi to, než mi došlo, že je to sir Paul.
===
1984 / Tonpress-Stiff Records / Madness: Complete Madness
Poláci zrovna moc licencí nevydávali, takže když se něco objevilo, pro jistotu jsem to koupil. Poslouchat se to dalo, i když nikdy před ani potom jsem o téhle kapele neslyšel
===
1986 / Poland Tonpress pressing / Johnny Winter – Serious Business
Moc blues k dispozici nebylo. A tak jsem se snažil, aby mi neuteklo něco zajímavého.
===
1986 / Балкантон / Modern Talking – The 1st Album (Модърн Токинг „Пeрвий албъoм“)
===
1986 / Polskie Nagrania Muza-WEA / Tanita Tikaram – Ancient Heart
Tahle dnes pozapomenutá písničkářka se mi hodně líbila, když jsem na ni náhodou trefil.
===
1987 / Балкантон-EMI / Whitesnake – 1987
===
1987 / Балкантон-Hansa / C.C.Catch – Welcome to the Heartbreak Hotel
Jasně, už tehdy jsem věděl, že to je vlastně sračka napojená na Modern Talking. Ale proč to nemít doma ve sbírce…
===
1988 / Балкантон-EMI / Kate Bush – Never For Ever
Na rozdíl od Opusu klasická řadovka
===
1988 / Bulgarian Checkered Label-Балкантон / Madonna – Like A Virgin (Мадона – Като Дева)
Neuvěřitelné, co se občas podařilo objevit. Zakoupeno v Praze v Bulharské kultuře.
===
1988 / Polskie Nagrania Muza-Noise International / Helloween – Keeper Of The Seven Keys, Pt. 1
===
1988 / Polskie Nagrania Muza-Warner Bros. Records / Prince And The Revolution – Purple Rain
Jeden z nečekaných úlovků v polské kultuře. Po pravdě mi ale Prince zrovna moc nesedl a tuhle desku jsem zrovna často nesjížděl. Aktuální net docela pobavil: „Album „Purple Rain” zespołu Prince and the Revolution został wydany w Polsce w 1988 roku na winylu przez Polskie Nagrania Muza na licencji Warner Bros. Records (numer katalogowy SX 2688). To kultowe wydanie jest cenionym rarytasem wśród polskich kolekcjonerów.“
===
1988 / Polskie Nagrania Muza-GNP-Crescendo Records / John Mayall’s Bluesbreakers – Live In Concert
Další nečekaná porce blues.
