Naposledy (počtvrté) do Františkových Lázní, k literatuře a festivalu:
Magické datum 11. 11.: happeningový vlak Cheb – Hof a zpět
Nedělní budíček formou esemesky od Alenky Vávrové hlásal: „Vstávat! Ranní rozcvička! Jedeme za hranice!“ Happeningový vlak měl sice dorazit až kolem desáté, ale happening začal na františkolázeňkém nádraží už o půl deváté. Úplný začátek jsem nestihl (nasnídat, zabalit, zamávat penzionu Josef II., kde o mě pečovali ochotně a dobře). Bujaré veselí natěšených budoucích „spolucestovatelů“ jsem však stihl nasát ještě před příjezdem motoráčku mířícího z Čech do Bavor a zpět. Tento vlak je připomínkou legendárního vlaku svobody, kterým 11. září 1951 emigrovalo několik desítek československých občanů.
Z nádražního tlampače se ozývá:
České dráhy , a.s. – náš národní dopravce – spolu s německým dopravcem Oberpfalzbahn
srdečně vítají všechny účastníky festivalu Literární Františkovy Lázně,
kteří dnes jedou mimořádným Happeningovým vlakem
z Chebu přes Františkovy Lázně do Hofu
a zpět.
Nastupujeme do vlaku.
Z. Šolcová hraje na harfu, foto S. Hájková
Jestliže jsem předtím pochyboval, zda je pro mě takový zážitek zajímavý, od chvíle, kdy se dal náš pojízdný „literárně-hudební cirkus“ do pohybu, jsem byl beznadějně pohlcen. Obdivoval jsem harfistku Zbyňku Šolcovou, která zvládla hru ve velmi neformálním prostředí osobního vagónu zvláštního vlaku Hornofalckých železnic stejně bravurně jako předchozího dne na slavnostním galavečeru. V jiné části soupravy hráli s kytarami folkaři, z mikrofonu se ozývaly informace a především ukázky z tvorby přítomných literátů. Přišlo na řadu i představení inzerované trojjazyčné knížečky přísloví Z lužické pokladnice, vydané před pár dny varnsdorfskou knihovnou. Živý záznam vysílaný do éteru televizí Černá Kukla byl neučesaný, ale dobře zachytil happeningovou atmosféru vlaku se všemi ctnostmi i „rozčepýřenostmi“. Přispěla k tomu i ztráta signálu v bavorských lesích a nečekaný zásah „elektronické brzdy“, který cestující lehce polekal.
Křtiny v královském salonku, foto K. Polínková
Za zmínku stojí přijetí celé početné happy-vlakové výpravy v královském salonku na nádraží v Hofu za účasti tří starostů. Vedle františkolázeňského Jana Kuchaře tam byli bürgemeister Rehau Michael Abraham a oberbürgemeister města Hofu Harald Fichtner. Příjemnou pohostinnost hofských spolupořadatelů vhodně doplnily další křtiny – tentokrát páté pokračování sborníku ve dvou knihách (v jedné poezie, ve druhé próza) Literáti na trati, pořádaného básníkem řečeným jahodovým, zde uniformovaným železničním specialistou Františkem Tylšarem.
Než zamávám všem přátelům, jež jsem v literárních Frantovkách potkal, vyseknu závěrečnou poklonu neúnavné Alence Vávrové a jejím dvěma pracovitým pomocnicím, které se staraly nejen o lecjaké technické a propagační záležitosti na akcích festivalu, ale i o pohodu účastníků, mezi něž jsem rád patřil. Tady jsou jejich jména: Kateřina Polínková a Irena Dimová (mimochodem Bulharka mluvící průzračnou bezakcetovou slovenštinou).
Happeningově i domů
Cesta z Chebu domů za severními liškami a lišáky pokračovala v happeningovém duchu. Cestoval jsem totiž s básníkem a performerem Patrikem Lux von Dux Linhartem a do našeho happy plkání se po mém „levoboku“ zapojily dvě mladé dámy z Ústí nad Labem. Nejspíš je upoutal Patrikův plavý cop. Později naši čtveřici obohatili dva ještě mladší „klasičtí“ zpěváci vracející se na sever Moravy z karlovarské pěvecké soutěže Antonína Dvořáka. Nejprve nás přesadili (měli místenky na naše sedadla) a následně se nám dostalo poučení, jak brumendo rezonuje v hlavě.
Happy End
Zpěvákovo brumendo bylo sice sugestivní, ale nepřehlušilo ve mně pozitivní rezonanci festivalových literárně-potkávacích zážitků, které přeji každému živé literatury chtivému čtenáři. Při formulování závěru mého festivalového deníčku mě napadlo, že si vlastně přeji, aby ona zmíněná rezonance byla nakažlivá. Aby „virus“ touhy něco podobného zažít, přeskočil i k nám. Na český sever. Vždyť ty naše končiny jsou vlastně už na pomezí reality a fantasy, kde takové viry mohou nalézt úrodnou zemi.
Konec
Text: Milan Hrabal
Fotografie: Kateřina Polínková, Petr Kubínský, Sabina Hájková a Milan Hrabal
11. 11. 2018 – Happeningový vlak Cheb-Hof a zpět
