weby pro nejsevernější čechy

Řezník nám na Slavíka šahat nebude!

Tuhle mě napadlo, co je to za divný „fenomén“, když soutěž o nejpopulárnějšího zpěváka vyhraje v naší zemi někdo 38x… Teda fakt. Jako třeba, čím to, že Beatles také nevyhráli nějakou britskou soutěž 38x, nebo Stouni, že jo? Jak to, že Elvis není 38x králem Grammies? „Poustnul“ jsem tu pochybu na FB a dozvěděl jsem se spoustu věcí. Například od jednoho z šéfů ČT, že nejde o soutěž „nejlepších“, leč „nejpopulárnějších“. Aha, aha! Takže to v naší zemičce je na scéně tzv. „pop music“ asi jako v nějakém „lekláriu“, či co? Nic se tam skoro nehýbe, občas pustí Kapr Kája nahoru na šluk kyslíku Štičku Toma, ale jinak se to bahní, jen co je pravda. Na pop scéně to žije asi tak, jako v rybníku u nás za barákem, kola se dělají, jen když se někdo pod hladinou uprdne… Slavík se prostě měnit nebude, i kdyby to mělo být jen o těch pitomých 47 hlasů, jako letos. To už nám „na televízi“ neřeknou, kdo tam ty hlasy na poslední chvíli Kájovi šoupnul.
Ale ono je to vlastně ve finále úplně jedno! Slavík tu bude na věky, Slavík je něco pevnějšího než býval třeba Stalinův pomník na Letné, který vydržel jen pár let. Slavík je pomník blbismu, pomník „povolené průměrnosti“, která si milióntým opakováním za dlouhá léta, kdy v ČT a „na Rádiu“ nesměl vystupovat nikdo „nepovolený“, vysloužila onu vzývanou „popularitu“. (Hitler byl svého času také „populární“, mimochodem…) Slavík je tu pro všechny nostalgiky, kteří k dýchání potřebují kolovrátky Michala Davida, libění Karla Gotta, piskoření Gottwalda s Vložkou (nebo jak se to tehdy říkalo?) a nadávání na bolševika u táboráku za chatkou…
A ten Řezník? Boha jeho! Zajímalo by mě, zda ti obránci morálky, kteří ho ze soutěže o Zlatého ptáka vyloučili, vědí, o čem zpívá třeba (vybírám namátkou) Mick Jagger ve slavné stounovské „Lady Jane“ (u nás jí bez velkého vtipu přetextoval Zdeněk Rytíř pro Vaška Neckáře). Nebudu napínat, ta píseň je o ženském přirození… Atd. Poslouchají naši mravokárci Eminema třeba, a vůbec – vždyť vlastně explicitních i trochu tajených prasáren je pop i rocková muzika (řeč je o anglických textech) plná… Tak, jaký Řezník, sakra? Kde se najednou bere tahle prudérie? No nic – bude hůř, tak co se tu prudím nad Slavíkem…