weby pro nejsevernější čechy

„Pardon, pardon!“ znělo kulturním domem

První divadlo letošního roku do Rumburka zavítalo z Prahy, konkrétně šlo o Divadlo Bez zábradlí. Italská komedie z pera Luigiho Lunari „Tři muži na špatné adrese“ byla představena ve středu 15. 1. Jediná místnost stačila třem mužům k vytvoření smrti.zdroj: www.bezzabradli.cz Lehká a odpočinková komedie, ničeho jiného se už asi v Rumburku nedočkáme. V hlavních rolích tři muži – Karel Heřmánek, Bohumil Klepl a Zdeněk Žák. Přicházejí do místnosti, která je prázdná. Jen čtyři dveře, jeden stůl, několik židlí a pult. Každý vstupuje za svou věcí; Heřmánek jako vysloužilý voják má schůzku s přítelem, Klepl si jde v masce podnikatele užít s milenkou do „privátního penzionu“ a Žák se snaží vyzvednout si své korektury jako píšící intelektuál. Všichni jsou na adrese poprvně a podle jejich mínění správně.

Rozehrává se situace, kdy se potkávají tři odlišné osobnosti s různými pohledy na život. Souhra náhod je poté přinutí strávit v této místnosti noc. Rozřešení? Žádné. Paranoidní představy a skupinové halucinace zapříčiní vyvolání atmosféry smrti. Není právě tohle smrt a nejsme my mrtví? K ránu přichází uklízečka – Jana Šulcová. Pánové si dvojsmyslně vykládají, že ona je snad bůh nebo co.

Souhra odlišných životních stylů je ale fascinující. Voják, přes jehož pragmatičnost a tvrdost nejede vlak. Žádný strach či bázeň. Intelektuál, který si vše vysvětlí a na vše má rozumnou odpověď. A nakonec podnikatel, jenž jako první podlehne bázlivosti a ze všeho nejvíce chce pryč. Výprava velmi jednoduchá, takže prostor se otevírá hercům.
Humorné styky názorů sice pobaví, ale nevydrží po celou dobu. Dialogy a svérázný humor mají také své místo, avšak perlou představení není. A co tedy je? Vlastně nic. Proplouváte dějem, občas se zasmějete a vše tak nějak plyne bez výraznějšího okamžiku. Hra, která je víc než odpočinková, mě už nepřekvapuje. Na Střelnici se snad ani jiné nezvou.

Většinou vše zachraňují výkony herců, tentokráte podržely opět. Grimasy a neverbální komunikační proudy dokázaly udržet divákovu pozornost. Takzvané ,,zlidovění“ stokráte omílané hlášky „Pardon, pardon!“ slušně a na povrch galantně vystupujícího vojáka, která skrývá jeho povrchní život, se do kontextu hry hodila a byla dalším záchranným lanem. Za mě tři body z deseti značící slušný podprůměr.