Výlet výtvarného oboru ZUŠ Varnsdorf ve čtvrtek 16. května 2024 do Budyšína po stopách Lužických Srbů dostal hned na začátku nečekaně vysoko položenou laťku v podobě návštěvy multimediálního studia Lucija v Lužickosrbském domě (Serbski dom).
Děti se seznámily s jeho činností a zařízením, a především měly možnost vyzkoušet si ovládání robotů. „Ty jo, náš Rudy chrčí jako dinosaurus!“ „On svítí a jede!“ „Co to žblebtá?!“ To byly hlášky, které se rozléhaly prostory studia.
Na závěr návštěvy nás velmi veselý pan Michał Cyž vyzval, abychom si společně zazpívali karaoke několika českých písní.
Naše další kroky vedly městem, kde nám příjemného a zkušeného průvodce dělal pan Milan Hrabal, který pro nás celodenní program výletu připravil.
Navštívili jsme například simultánní chrám sv. Petra (Dom St. Petri). Chvíli jsme se dohadovali, která část patří evangelíkům, a která katolíkům, ale nakonec děti vše správně rozklíčovaly. Dozvěděli jsme se, že kazatel, nechodí kázat do klece, ale na kazatelnu – lužickosrbsky „klětka“ a objevili i erb s českým lvem z období, kdy Lužice patřila k zemím Koruny České.
Cestou jsme narazili i na muzeum hořčice, které okamžitě vyvolalo debatu: „Miluju hořčici, ale nesnáším tatarku!“ „Tam nevkročím, hořčici nemůžu ani cítit!“
Obědovou pauzu v parku vedle Staré vodárny (Alte Wasserkunst) s vyhlídkou na Domek čarodějnice (Hexenhäusel) a most Míru jsme si zpestřili pobytem na dětském hřišti. „Takové u nás tedy nemáme!“ „Tady je to všechno tak pěkné, to u nás není!“
V Kornmarktu jsme si koupili zmrzlinu a drobné suvenýry a pak už naše kroky zamířily do lužickosrbského muzea (Serbski muzej). Tady byly děti vybaveny audioprůvodci a vydaly se spolu s obrem a vodníkem na průzkum historie a kultury Lužických Srbů. Starší žáci obdivovali především galerii obrazů, kterým vévodila díla např. Jana Buka. „To světlo na tom obrazu je prostě úžasné!“ Menším dětem se líbily především kroje. „Ty jo, ta šňůra s penízkama!“ „A proč není nevěsta v bílém?“ Zaujala je i expozice o škole.
Po skončení prohlídky muzea jsme se vydali podél hradeb Ortenburgu, kde jsme si dávali dobrý pozor na „prevíty“ (vyústění odpadů z prevétů – záchodů), směrem k Mikławšku (Nicolaifriedhof). Mikławšk je takový budyšínský „Slavín“, kde je pochována řada významných lužickosrbských osobností. „Tady to vypadá jako na Oybině!“ hlásily děti. Sedli jsme si do trávy, rozebrali desky, čtvrtky a tužky a pustili se do kreslení v plenéru. Někteří vytáhli fotoaparáty a šli fotit zbytky kleneb nebo malebné výhledy. Někdo kreslil okolní architekturu, někdo zajímavé náhrobky a někdo kamaráda, jak kreslí.
Počasí nám opravdu přálo. Čas rychle uběhl a my se museli zvednout a zamířit na Wendischer graben, odkud jsme odjeli autobusem.
Cestou domů nás pan Hrabal ještě přezkoušel z lužickosrbských slov, která nás v průběhu výletu naučil.
A co nás k této návštěvě vlastně vedlo? Půl roku jsme ve výtvarném oboru pracovali s díly lužickosrbské výtvarnice Hanky Krawcec, která část svého života strávila ve Varnsdorfu. Naučili jsme se nejrůznější výtvarné techniky, které ona mistrně užívala pro své dílo. Výsledky naší práce si nyní můžete prohlédnout na výstavě v 1. patře městské knihovny.
A to, co jsme nakreslili v plenéru, vystavíme v naší ZUŠce, aby i ostatní viděli, jak jsme si to v Budyšíně užili.
Pro dnešek zatím dvě ukázky:
Text: Petra Štefanová, učitelka ZUŠ Varnsdorf
Fotografie: Milan Hrabal
