weby pro nejsevernější čechy

Tak vás tu máme, bratři!

Je to děsné. Člověk by si asi přál, aby mohl někde v koutě zavzpomínat na dvacet let mrtvého kamaráda – při příležitosti jeho nedožitých 70. narozenin. Ale, nejde to. Jednak proto, že na něj vzpomíná (a to tak, že najednou) všech jeho 6.584.252 dalších skvělých kámošů a člověk se nestačí divit, kolik Krylů – ano, o něm je tu řeč – na tom šírém světě bylo, je a asi i bude. Na jednu stranu je to dobře, poněváč se na něj asi hned tak nezapomene. A kdyby se mělo zapomenout, tak by to byla škoda pro celé národy. Chci tím všem jeho současným 6.584.252 kamarádům nenápadně připomenout, že Karel Kryl není jen českou, či československou ikonou – když rovnou neřeknu „národní kulturní památkou“ – ale také Poláci ho zbožňovali a zbožňují. Chci nenápadně připomenout, že Karel Kryl byl, kromě geniálního veršotepce, též zdatným výtvarníkem. Chci jeho 6.584.252 kamarádům připomenout, že jeho tvorba nejsou jen písničky, ale též (kromě jiných „vážných“ kousků) například poměrně rozsáhlá sbírka, v níž s velkou znalostí věci, příběhů, tvorby, nálad i osudů skládá hold jednomu ze svých básnických hrdinů – ano, řeč je o J.A. Rimbaudovi a o Krylově sbírce „Zbraně pro Erató“.
Další z důvodů, proč nejde někde v koutku tiše vzpomínat, je ta záplava příšerností, co se na nás sypou z Ukrajiny. Já už nevím kdo by měl být z těch zpráv víc vyděšený, než my, kteří jsme tu přes čtyřicet let trpěli Rusáky, kteří sem k nám ale vůbec nepatří. A to nás, jak si pamětníci dobře pamatují, podobně jako teď na Ukrajině, také před něčím „zachraňovali“ a před něčím „chránili“. Karel Kryl na ně tehdy křičel: „Tak vás tu máme, bratři, vnuci Stalinovi! Poslové noci, která do zad bodá dýku!“ Atd. A na mně ta jeho tehdejší slova dnes padají a je mi z těch pořád stejných Rusáků stejně blivno, jak mi bylo po těch více než 40 let poroby… A co hůř: je mi blivno ze zjištění, kolik „pochopení“ se pro akce Rusáků na Ukrajině dá najít v současných komentářích našich některých spoluobčanů!