Měsíc plánování, nakupování a sledování počasí před dnem D, který padl na čtvrtek 15. 5. 2025.
Setkáváme se na autobusovém nádraží ve Varnsdorfu a nasedáme do autobusu směr Krásná Lípa. Cíl máme jasný, každý den ujít minimálně 20 km a takových dní máme v plánu celkem 4, takže cílem je 80 km. Což je solidní porce kilometrů a také je potřeba si uvědomit, že jdeme „natěžko“ – to znamená, že si vše neseme s sebou na zádech v batohu.
Den 1.
Trasa z Krásné Lípy začíná parádně, slunečno, vcelku teplo a větrno. Počasí si z nás dělá ale celý den legraci. Slunečno se střídá s deštěm, teplo se studeným větrem. Často zastavujeme a převlíkáme se. Den utíká rychle a jelikož je všední den, trasa je liduprázdná. Smutné je sledovat takřka „mrtvý les“ od Kyjovského údolí až k Mikulášovicím, kde jsou rozsáhlé holiny a začíná růst les nový. Pozdní večer ve znamení deště a studeného větru, cíl jsme si dali 20 km, a to rozhlednu Tanečnici. Kupodivu dorazíme do kiosku pod rozhlednou 10 min před zavíračkou, ale ochotná obsluha ještě uvaří vše, co si vybereme. Poté se vydáváme hledat místo, kde rozložíme spaní. Po půl hodině hledání nacházíme, místo uprostřed lesa, které není ideální, ale poslouží. Stavíme přístřešky, vaříme a brzy jdeme na kutě.
Den 2.
Ranní krátký deštík a teplota kolem 5 °C bylo pro několik z nás nepříjemným probuzením. Zima a noční zvuky lesa („srnčák“) také potrápily. Snídaně, balení a bez smítka opouštíme les. Vítá nás krásná zelená louka se sluníčkem v zádech a v pozadí domy obce Mikulášovice. Dnešní cíl je opět ujít 20 km. Míříme směr nejsevernější bod naší vlasti. Cesta vede mezi pastvinami, loukami a malými obcemi. V obci Lobendava usedáme „U Hraničáře“ na oběd. Klasický smažák, kofola, pár rad od místního štamgasty a míříme směr nejsevernější bod. Cesta vede obcí Severní přes lesní cesty a pole, cestou poznáváme bobří útočiště a okoukáváme 3 m vysokou hráz vytvořenou právě místním přírodním stavitelem. Pauza na nové útulně ideální na nocleh ale pro nás je na 13. kilometru, proto jen odpočinek a pokračujeme dál. Počasí opět jak na houpačce. Dorážíme na nejsevernější bod, krátká pauza a šlapeme dál. I když jsme nevěřili, ale tento den 21 km v nohách a hledání místa dnešní přespávačky. Nakonec jsme zahodili batohy u jednoho hraničního přístřešku. Nevešli jsme se, takže stavba jedné plachty a stanu. Večeře, rozprávka a jde se na kutě.
Den 3.
Chladné ráno, ale na dnešek už lepší spánek. Snídaně, balení a minimální cíl dojít po hraniční stezce do 10 km vzdáleného Šluknova. Už jsme unavení, takže máme časté přestávky, počasí klasicky střídavé, sluníčko, déšť, vítr. Už od druhého dne byla ve vzduchu myšlenka dojít do Šluknova a trasu ukončit, tak se i stalo. Do Šluknova dorážíme kolem poledne. V obchodě nákup „oběda“ a hledání spoje, který nás doveze domů. Myšlenka pokračovat dál také je, ale většina členů je už dost unavená, a předpověď počasí také není příznivá. Většina opravdu rozhodla vyrazit domů. Cesta autobusem byla opravdu veselá, díky Víťo! V 15:00 hodin jsme zpět tam, kde naše cesta začala, autobusové nádraží Varnsdorf.
Shrnutí:
3 dny, 50 Km, 80 000 kroků, otlačeniny, puchýře, stovky zážitků a špína za ušima.
Obrovská pochvala pro všechny. Nikdo před cestou neměl zkušenosti s tak dlouhým výletem natěžko, ale všichni si to na plno užili!!! Kluci z 9. A – M. Dubovecký, J. Šeps, V. Poláček, M. Müller, O. Baláž
Průvodce, vedoucí, zapisovatel, znalec místopisu, fotograf, učitel: Lukáš Hůla („děkujeme Lukáši!!!)
ZŠ náměstí E. Beneše, Varnsdorf
