Doba, kdy z rumburské Lorety chodily často nejrůznější tiskové zprávy, upozorňující na dění a novinky, je už nějaký čas minulostí. Zdaleka to ale neznamená, že se v ní nic neděje.
Tím děním zdaleka nemyslím jen stále pořádané příležitostné výstavy či oblíbené akce (prohlídky zázemí, noc kostelů či loretánské slavnosti). Kdo do Lorety zavítal, ví, že se stále pokračuje v restaurátorských pracích. Ty aktuální jsou viditelnější než některé jiné (oprava střechy na klášterním kostele sv. Vavřince, oprava spojovací chodby z ambitu, fasády na straně do dnešního parku Rumburské vzpoury). Teď už se několik let restaurátorský tým pohybuje na nádvoří – obnovou totiž prochází již zchátralá výzdoba Svaté chýše – štukové reliéfy, pískovcové sochy i ostatní výzdoba vnější schrány.
Dvě kratší stěny jsou hotové (cca 4 roky práce) – severovýchodní stěna s oltářem svatého Josefa a jihozápadní stěna směrem ke kapli Svatých schodů. Aktuálně se pracovalo na stěně severní. Nad vstupem do sakristie se znovuzrodil reliéf Klanění tří mudrců a nějakou dobu mimo své výklenky stály sochy – Sibyla Erythrejská a Prorok Malachiáš.
Pokud je člověk schopen vstřebat opravu štuků (ba ji nějaký čas mít možnost sledovat na vlastní oči), u soch představivost trochu selhává. Když ty kamenné kolosy vidíte stát dole na trávě, nechce se věřit, že „vyletěly“ z prázdných výklenků a zase se do nich vrátí. Jenže se tak stalo.
S měsícem říjnem končila letní sezóna a běžná otvírací doba, tudíž i letošní působení restaurátorského týmu. Protože sochy byly hotové, byl čas je vrátit zpět na svá místa. A já děkuji za unikátní příležitost být u toho a mít možnost takovou událost zdokumentovat.
Sochy Sibyl prý mají něco mezi 180-200 kilogramy, proroci a králové se mají pohybovat mezi 500 až 600 kilogramy.
