Ve druhé polovině roku 2025 vydalo nakladatelství Academia v edici Společnost knihu antropologa a historika Thomase W. Laqueura Samotářský sex – Kulturní dějiny masturbace.
Když tehdy na mne vyběhla upoutávka na FB, neodolal jsem:
Autor mapuje prehistorii masturbace v Bibli a antice, kdy se tento nejméně škodlivý a nejuniverzálnější způsob sexuálního uspokojování pěstoval prakticky bez zájmu náboženských i vědeckých autorit, a končí třetí vlnou feminismu, konceptuálním uměním a online světem dnešní doby, kdy je masturbace stále považována za něco trapného a nevhodného.Knihu z angličtiny přeložila Sylva Ficová.
Jen už to nebylo tak jednoduché jako dřív – varnsdorfská Papírová loď doplula a potopila se, a jezdit do pro knihy do RBK vyjde vlastně stejně, jako projet e-shop a zaplatit poštovné.
Jak už jsem párkrát konstatoval – o knize v 99% případů píšu až poté, kdy je kompletně přelouskám. A těch 426 stran se zrovna snadno nečetlo. Takže za tu dobu už se objevilo recenzí několik, dozajista fundovanějších, než nějaké moje postřehy… Ale když už jsem ten text přelouskal, aspoň pár řádek.
Oficiální anotace je od upoutávky odlišná jen částečně:
Kniha se pokouší o analýzu jednoho z posledních kulturních tabu. Začíná jeho prehistorií v Bibli a antice, kdy se tento nejméně škodlivý a nejuniverzálnější způsob sexuálního uspokojování pěstoval prakticky bez zájmu náboženských i vědeckých autorit, a končí třetí vlnou feminismu, konceptuálním uměním a online světem dnešní doby, kdy je masturbace stále považována za něco trapného a nevhodného. Počátky tohoto postoje vidí Thomas W. Laqueur v osvícenství – konkrétně na počátku 18. století, kdy se tématem mnoha morálních i lékařských debat stal anonymní traktát s názvem Onania.
Nejprve nějaké výběry z výše zmíněných dostupných recenzí.
Sex hýbe světem. Tak to bylo, je a bude. Pohlavní pudy člověka jsou v různých kulturách a epochách rozličně kontrolovány, regulovány a někdy i potlačeny. Učenci to vědí a píší o tom tlusté knihy.
Kniha se snaží o analýzu jednoho z posledních kulturních tabu a provede nás skrytými zákoutími vlahých dlaní a tělesných tekutin od prehistorie po současnost.
Pro antiku byla masturbace záležitostí směšnou, pro středověk odsouzeníhodnou a celkově jí tyto epochy přičítaly malý význam. Až na počátku 18. století byla prohlášena za „hřích hříchů, neřest neřestí“ a byly jí připsány ty nejhorší důsledky.
Masturbace stála u zrodu moderní společnosti, tvrdí autor knihy Samotářský sex, který autoerotiku přirovnává k rozkoši ze čtení.
Dvacet let starou publikaci amerického akademika Thomase W. Laqueura z univerzity v kalifornském Berkeley už před lety recenzent v Guardianu popsal jako mimořádně suchopárnou knihu.
Moc vzrušující čtení to vážně není, místo peprných scén se tu setkáte se spoustou poznámek pod čarou a často se opakujících tezí. Přesto se autorovi nedá upřít, že o jedné z nejzásadnějších sexuálních praktik lidstva přemýšlí celkem originálně. Masturbaci totiž bere jako základní kámen kultury moderního člověka.
Mohlo by se zdát, že masturbace dávno není tabu, ale ambivalentní postoj k autoerotice, který popisuje Samotářský sex, za poslední dvě dekády opět posílil.
Základní teze se tváří jako snaha vysvětlit, jak mohl jeden zcestný spisek v 18. století způsobit tolik zla a učinit z něčeho, pro co v některých kulturách a časech ani neexistovalo odpovídající slovo (proto následně velmi obtížně něco v listinných pramenech dohledat). Písmen plno, hypotéz spousta, ale vysvětlení v podstatě krom toho, že lidé jsou pitomí, žádné… Jasně, spousta zajímavých fakt a neznámých skutečností, ale jak řečeno výše, vcelku suchopárné čtení, nad nímž občas nezbývá než nevěřícně kroutit hlavou.
A také něco z knihy:
Mlčení o masturbaci v antické tradici narušují notoricky známé případy … od Galéna, knížete lékařů … co dělat s přebytečným spermatem. Z pohledu po roce 1712 nabízí překvapivou opověď: je třeba se ho co nejklidněji a nejrychleji zbavit…
Díogenés Laertios – není-li absurdní snídaně, není absurdní snídat na veřejnosti. Tento Řek často „pracoval rukou“ na tržišti a údajně si přál, aby mohl třením břicha stejně snadno utišit i hlad.
Paulus Hungarik na počátku 13. století zastával názor, že hříchem proti přirozenosti je, „když někdo vylije semeno mimo místo k tomu určené“, tedy kdekoli jinde než v ženské vagíně. Hned nato … zdůraznil, že je to horší než styk s matkou; nejhorším druhem strašlivého hříchu pak byl anální styk s manželkou.
V 18. století … autoři hlásají, že masturbace je všude, kam se člověk podívá: je skandálně zakořeněná. … Zvlášť nebezpečná je proto, že je velmi snadné se jí oddávat a velmi obtížné ji odhalit. … chybí vysvětlení, proč se z ní stal dramaticky naléhavý problém. … Mor, cholera – nemoci zabíjejí lidi, masturbace ovšem lidi nezabíjí a před 18. stoletím si to nikdo ani nemyslel. … Útok na masturbaci nebyl útokem na sexuální rozkoš. … žár lásky mezi mužem a ženou je odrazem stálé oddanosti Bohu … Podle Voltaira bylo na masturbaci špatné mimo jiné to, že šlo o neřest kláštera a kněžiště, o zvrácenost touhy.
Osvícenští lékaři vytáhli do boje místo kněží: neřest podle nich zabíjí a její následky jsou hrozivé. … Nedočteme se ale nic o tom, že by zlo masturbace spočívalo v tom, že nevede k rozmnožování nebo způsobuje rituální poskvrnění. … Náhlá exploze lékařských spisů o masturbaci je záhadné – např. souvislosti mezi epileptickými záchvaty a masturbací mají svůj původ v klasické představě. že orgasmus vyvolává tělesný třes.
Pokud vzrušení vyvolává něco netělesného, něco ne zcela skutečného, znamenalo to větší nebezpečí, než kdyby tělo reagovalo na něco skutečnějšího, přítomného tady a teď. … Když se člověk při pohlavních aktech namáhal nad rámec svých potřeb, narušil tak rovnováhu přírody. Jako kdyby masturbujícímu člověku zůstávaly jen rovnice bez rovnítka… Styk s tím, s kým si předtím člověk toužil užít, je známkou zdraví a zároveň zárukou, že škody způsobené nezřízeným pohlavním ukájením budou omezené, protože takové potěšení „napomáhá pocení srdce a dodává mu sílu – co se promarní, brzy se vrátí“. … Jeden vdechuje, co druhý vydechuje – onanista ale nedostává nic. .. Na výkladu je krásné, že nabízí termodynamický popis masturbace a vysvětluje, proč je desetkrát zdravější styk s prostitutkou či je zdravé smilnění s ošetřovatelkou než jedna jediná masturbace, samotářský sex.
Masturbace, jež dlouho dřímala ve stojatých vodách morálky, najednou začíná nahánět strach a ohrožovat jednotlivce i společnost – a hlavně podléhat naprosté moci všech správně smýšlejících strážců pořádku. .. Jak si autoři příruček uvědomovali, čím víc se člověk ptá, tím skutečnějším a přitažlivějším se může hřích stát. Pokušení tak mohli být vystaveni i ti, kteří by se s nimi jinak nesetkali (rady z následujícího oddílu nečti, nemáš-li cudného ducha!). S traktátem Onanie … to bylo jiné. .. nevinnost jen předstírá, obsah všech vydání obsahuje pornografické příběhy …
Masturbace stejně jako péřové polštáře a zahálčivý život je přece požitek: zbytečný a rozkladný. … Všichni, kdo psali o masturbaci, se domnívali, že k pohlavnímu styku existují přirozené pohnutky, jež vycházejí z tělesné přitažlivosti a které lze odlišit od bezdůvodných, úmyslně vyvolaných podnětů onanisty.
Hranice mezi požitky není jasná – rozdíl mezi zavrženíhodným a nevinným požitkem nelze přesně stanovit.
Na přelomu 60. a 70. let 20. století byla masturbace přijata jako způsob osvobození, nárok na autonomii, rozkoš pro rozkoš, únik od společensky předepsané cesty k normální dospělosti.
Kdyby to nebylo tak hrozné a nesmyslné, bylo by nejspíš směšné. Vlastně jde o dokonalý důkaz, nakolik jsou lidé manipulovatelní a důvěřiví. Stačí sebevětší pitomost hlásat dost důrazně a opřít se o (mnohdy neexistující) autority a citovat (mnohdy zcela zkreslené) výroky a úspěch zaručen. Bez ohledu na to, co je pravda. Důležitější je, co společnost považuje za normu, čemu uvěří, než to, co je pravda…
