Zažili jsme (tedy, ne všichni, ale jako „všichni“) v tomhle státě už řadu režimů. Měli jsme tu po monarchii takový polobordel, kterému se říkalo “prvorepubliková demokracie”. Načež si to trochu sedlo a už se to začalo podobat “demokracii”, ale nějak to neklaplo a překlaplo se to v “hurá-fašismus” po tzv. “Mnichovu”, aby se to změnilo po pár měsících ve vnucený “Protektorát” po březnu 1939. Pak tu byli nacisté. Načež po válce si lidé svobodně zvolili jako nejsilnější stranu komunisty, ale ti to tak po roce 1946 (kdy vyhráli ty volby) začali tak patlat, že jim lidé přestávali věřit a komoušům už už hořely koudele u zadků, tak aby se jim to celé nepodělalo, vyrobili rychle převrat v únoru 1948. Načež jsme tu měli tu “lidovou demokracii”, ta se změnila v roce 1960 v “socialismus”, a pak už jsme všichni radostně, svorně a navždy se SovSvazem napředovali do toho ”komunismu”. To nešlo, takže se to v listopadu 1989 zase zvrtlo a začala se znovu budovat ta “demokracie”. Takže jsme v přítomnosti a – přátele moji milí, i nepřátelé – “demokracie” to tedy není. V demokracii totiž funguje “právní stát”, ve společnosti vládne nějaká ta “politická kultura”, korupce není hlavní hnací silou hospodářství a nevládní spolky a sdružení (“občanská společnost”) má co mluvit do chodu země. To vše u nás nemáme. Tečka. Máme tu cosi, co pracovně nazývám “Patlamatlismus”, nebo – když je o něco zmateněji a hůře – “Hatlapatlamatlismus”. Je to jako v té staré písni V+W – “ten dělá to a ten zas tohle…”, jenomže je to spíše “ten podělá to, a ten zas tohle…” Impulsem k tomuto (opět) pesimistckému výstřiku jsou příhody kolem našich komunálních voleb. Nemám na mysli opravdu slabomyslné předvolební plakáty, či billboardy které se objevují ve větších městech, a které dobře ilustrují mentální úroveň budoucích vládců měst a obcí. Mám na mysli obyčejnou patlamatlavost, typu fakt Pat a Mat, kdy ač je známo, že hlasovací lístek pro komunální volby musí být jeden (opakuji, jeden, jeden, jeden) – k nám do vsi dorazí hlasovací lístky dva. Čili oba neplatné, když do obálky se smí vložit jen jeden. Jeden byl bez nadpisu, kde se volí. Druhý lístek zase měl na sobě razítko, co ten první neměl. Dobrá. Nechali jsme to přetisknout a lístky dorazily – považte! – v pořádku. Enem, byly smíchány s volebními lístky z úplně jiné obce. Takže, tak. Hermeneutickou řečí: “Jak nahoře, tak i dole.” Když to “hatlapatlamatláte” v té Pražce, tak to “zhatlapatlamatláme” i tady ve slepém střevě republiky. Tak se sejdeme v pátek a v sobotu u voleb, jo?
