Tak si nějak nevím rady. Sandra má právo na svobodu. Sandra není objekt, nýbrž je, podle rozhodnutí soudu, „ne-lidskou“ osobou. Bingo. Máme se radovat? Máme se divit? Máme se bát? Argentinský soud, který řešil případ devětadvacetileté orangutaní samice Sandry dal za pravdu názoru „Asociace ochránců zvířecích práv“ a uznal, že Sandra má dostatek kognitivních funkcí na to, aby nebyla považována za objekt, nýbrž za osobu. Zoologická zahrada v Buenos Aires, kde nyní Sandra žije, by tak měla umožnit převoz Sandry, narozené v Německu, do přírodního útulku. Odtud by pak později mohla být umístěna do volné přírody. Jistě, srdce ochránců zvířat mohou plesat. Na druhou stranu, jest se oprávněně obávat, že srdce ochránců zvířat toho pramálo vědí o antropomorfismu. Že? Ále, všichni to známe, pokusím se stručně vysvětlit: jde o připisování lidských vlastností a vzorců chování „ne-lidem“. Například: koukáme se na našeho miláška kocourka a říkáme si, jak on je podobný ve svém chování nám, když si tak hezky poňuchává v teplíčku – dočista jako my! A co třeba náš milášek pejsek, co se „tak strašně podobá páníškovi“! A co naše pohádky, kde zvěř i květena mluví lidskými hlasy, a co všechny ty napůl lidské napůl zvířecí bytosti? A co celá ta fantasy literatura? Jinak řečeno: máme slušně zaděláno na to, plést si dojmy a pojmy. Nechci kopat ochránce zvířecích práv rovnou do kotníku, ale mám za to, že i když se jistě najdou svinská zoologická zařízení, v nichž se zvěři nedostává zrovna skvělé péče a zacházení, na druhou stranu nám (ruku na srdce) ani Orang Utan (v překladu „lesní muž“) Sandra nedokáže smysluplně sdělit, zda doopravdy chce tzv. „zpět“ do volné přírody (narodila se v zajetí, takže co asi ví o pralese?) a zda tam bude umět žít a hlavně přežít i se všemi svými skvělými kognitivními schopnostmi… Takže přeji Sandře a jejím ochráncům hezké Vánoce a doufám, že verdikt zatím ještě někdo důkladně zváží, pokud možno i s přihlédnutím k tomu, jakou paseku v našich životech může ve svých důsledcích přinést ono „polidšťování“ zvířecích projevů. Ančo, k noze! Tak! Takže, Ty nepůjdeš?!? Ty nechceš! No, dobrá, miláčku, jdu já za Tebou…
