Zítra si připomínáme jeden z mezníků v moderních dějinách Evropy – konec „Velké války“ . V 5.05 hodin bylo podepsáno 11. 11. 1918 v železničním vagónu v Rethondes u Compiegne příměří, platné od 11 hodin. Německou delegaci vedl státní tajemník M. Erzberger a francouzskou vrchní velitel – maršál F. Foch. Lidé si oddechli a s nadějí se dívali do budoucnosti. Zbídačené hospodářství, ztráty odbytišť způsobené změnou politických poměrů, španělská chřipka, to byly jen kapky z moře strastí v následujících letech.
Protože válka přinesla do té doby nemyslitelný počet obětí, lidé se všemožně snažili aby v obcích a městech vznikly památníky padlým, které se měly stát vztyčeným prstem budoucím pokolením. (Že dojde k válce druhé v tak krátkém čase, nikdo nepředpokládal.)
V Rumburku byl 15. července 1934 odhalen zásluhou spolku veteránů pomník padlým na místě hřbitova zrušeného roku 1881, jež byl okrašlovacím spolkem toho času adaptován na velmi krásný park (dnes Park Přátelství). Monumentální dílo z trachytu navrhl děčínský architekt Hans Jäger a realizoval jeho bratr Ladislav z Rumburka. Výzdoba památníku se do dnešních dnů nezachovala, plastiky dvou mužů – vojína a kněze (Bazant, Jäger) byly odtesány, stejně jako mramorové desky se jmény 302 padlých. Možná je nyní vhodná doba pietní místa znovu pietně upravit a na oběti režimů nezapomínat.
