weby pro nejsevernější čechy

Seznamovací a jiné inzeráty

Už jako malá jsem si ráda v Rudém právu četla v Haló sobotě inzeráty. A nejen ty, které by bych mohla využít, týkající se prodeje drobného zvířectva či svázaných ročníků časopisů pro děti a mládež. Neméně jsem se zajímala o inzeráty seznamovací, kde jsem těmi nejkurióznějšími bavila celou rodinu. Sebevědomí některých zadavatelů a jistota, s jakou přistupovali k celé záležitosti, mi provokovala fantazii, který „zoufalec“ se na lep chytí. Připadalo mi málo pravděpodobné, že by mohl vůbec podobný člověk uspět. Na druhou stranu jsem znala ze svého okolí případy, kdy se skutečně lidé šťastně sblížili právě díky několika řádkům v seznamovacím inzerátu, kdy jen šťastná shoda okolností přivedla jejich oči na onu výzvu či jim výzvu zveřejnily bez jejich vědomí děti. A nastalo další kolo seznamování ústící v happyend.

Ovšem inzeráty tohoto typu nejsou záležitostí novou. Již (staré, starší i nejstarší) Rumburské noviny zveřejňovaly pod značkou seznamovací inzeráty. Nároky některých zájemců o případný sňatek (což se v seriózní tiskovině předpokládalo) byly vůči protějškům opačného pohlaví velmi vysoké. Samozřejmě se začínalo vysvětlením situace, že k tomuto způsobu seznámení se uchylují z nedostatku příležitostí. Ani nás nemusí překvapovat, že postarší muži hledali zásadně ženu čerstvě plnoletou, s jistotou vzdělanou ve vedení domácnosti (nikoliv vzdělanou vědomostmi) a s jistým majetkem. Samozřejmostí při odpovědi na inzerát byla přiložená fotografie. Že se dívka naopak nedozvěděla o zadavateli nic podstatného, kromě toho, že hledá pohlednou movitou mladou životní partnerku, je nasnadě. Podobné inzeráty vycházeli již kolem roku 1870. 

Velkou smůlou pro nás dnes je, že v archivu nejsou inkriminovaná čísla Rumburských novin dochována. Obsahem dnešního příspěvku měl být první civilní sňatek v Rumburku, který se uskutečnil 10. května 1870. Byla to událost natolik výjimečná, že jí byl věnován celý úvodník Rumburských novin o den později, ve kterém byla doslovně otištěna celá slavnostní řeč okresního hejtmana Jana svobodného pána Wraždy z Kunvaldu. Pro úvodník jsem marně do archivu jela, tak se můžeme jen domnívat, co tenkrát směrem k novomanželům zaznělo. Civilní sňatky se konaly od vydání zákona dne 25. května 1868. Dochovala se pouze informace, že prvními novomanželi oddanými v Rumburku byla slečna Karolina Münzbergová z Varnsdorfu a Josef Kindermann z Dolního Podluží. Proč využili možnosti být oddáni mimo církevní půdu nám zůstane zahaleno tajemstvím.

{module ernestine}

Velice nečekané rozuzlení měl jeden inzerát nabízející práci v obchodě s módní obuví, který stával na hlavní třídě na místě rohového domu naproti Městskému úřadu v Rumburku. Do města přijela na inzerát nabízející práci Emilie Hotová ze Cvikova, avšak neplánovaně zavítala se občerstvit do hostince Zelený strom, který stál vedle podniku s obuví. Pan hostinský na mladé komunikativní dámě vyzvěděl účel návštěvy Rumburka a v žertu ji přesvědčoval, aby nešla žádat o místo k jeho bratrovi, ale přistoupila na sňatek přímo s ním samotným. Tím získá nejen zaměstnání, ale zároveň si zajistí budoucnost. Kurážná dívka nabídku přijala a vzala si nemocného Emila Richtera, kterému lékaři předpovídali brzký skon (trpěl těžkou cukrovkou, bezdětný a nezadaný, proto by majetek zdědil bratr, se kterým byl ve při).

Ovšem v péči milující manželky a zbaven jha vedení podniku, začal teprve svobodně dýchat a prožil na poznávacích cestách ještě plných osm let. Žena velmi dobře a prozíravě vedla hostinec, až se proslavil i daleko za hranicemi regionu. Pro nás inspirativní příběh a krásné dochované fotografie. Na jedné je také starší dcera manželů, Ernestine (mladší utrpěla ve třech letech zranění při srážce s automobilem a zemřela). Vdávala se až po válce, ale její šaty byly bravurně ušity z mnohametrového hedvábí sloužícího původně k výrobě padáků.

Později byly s úpravami jako kostým pro Královnu noci na plese. Využila je nejen další generace – tedy dcera Dagmar, ale jako své maturitní také vnučka. Symbolicky se tak propojila sounáležitost ženské linie jedné rodiny. Řekneme – prkotinka – ale na půvabu to nikterak neubírá, ne?