Jestlipak Vás si připomínáte, že většina věcí souvisejících s oslavou narození Ježíška má další hlubší symbolický význam. Dříve si lidé právě velice potrpěli na to skryté za viditelným. Určitě si pamatujete na muchomůrkami z Centroflóru ověšené maličké vánoční stromečky či ozdobené věnce a svícny. A víte, že muchomůrka je stejným symbolem štěstí jako prasátko či kominíček?
Protože Ježíšek přijde po zacinkání zvonečku, začneme u něj. Zvony všech zrušených kostelíků a kaplí se prý o půlnoci Štědrého dne rozezní a spravedlivým se na hodinu naskytne možnost najít zlatý poklad, na což je vyhrazena pouhá hodina. Dosud nevyzvednutý poklad je skryt např. na Špičáku ve Varnsdorfu, stačí objevit zlaté kapradí, které je klíčem k otevření vchodu do podzemí. Dle předválečných pamětníků zářivě světélkuje a není možné jej přehlédnout.
Zvonky mají symbolicky ochránit naše srdce před lakotou a připomínat nejdůležitější věci – že na světě je láska a soucit nad všechna bohatství hmotná, stejně jako nesmrtelnost naší duše. Jeden zvoneček bychom měli každoročně darovat někomu srdci drahému.
Prasátko spojujeme s poctivým dodržováním půstu a jeho význam z doby pohanské je spojován se symbolem slunce, kdy se o zimním slunovratu noci začínají zkracovat. Obecně bylo považováno za symbol hojnosti, proto na Štědrý večer bylo podáváno v rodinách, kde si mohli vepřové finančně dovolit. Jak vypadalo zlaté prasátko, se v jednotlivých krajích dosti různí. Někde byla záře první hvězdy na obloze, kdy končil čtyřtýdenní půst, považována za odlesk zlatého prasátka. Jinde rodiče ukazovali dětem jen štětinky, když nad plamen svíčky před počátkem večeře přiložili cedník a děti na stropě spatřily na vlastní oči, že kouzelné zlaté prasátko je skutečné.
Od doby baroka se v Čechách vyjímala ve spojení s Vánocemi barva bílo – zlatá. Zlato (symbol trvanlivosti) dostal darem jako odkaz na královskou důstojnost narozený Ježíšek od jednoho z mudrců z Východu. Daň králům se tehdy odváděla ve zlatě. Dle proroctví byl Ježíš nový král.
Na vánočních stromečcích nechyběl nikdy také anděl – ať jen vystřižený z papíru, skleněná ozdobička či perníkový. Připomínal vyhnání Adama a Evy z ráje, protože Panna Marie se narodila jako nová Eva a Ježíšek jako nový Adam, aby svou obětí vykoupil lidstvo z prvního hříchu. Proto na mnoha zobrazeních předává Ježíšek své matce jablíčko, symbol prvního hříchu. Andělé zprostředkovávají kontakt mezi božskou a lidskou sférou. Podle členění Dionýsia Areiopagity jsou rozděleni do devíti skupin v třístupňové hierarchii. Rozhodně v našem kraji bylo zvykem je zpodobňovat s křídly duhovými, což většina místních figurek do betlémů dokazuje.
S Vánocemi je spojována také ryba – symbolizující Ježíše Krista. Protože dříve byla pokrmem postním, na štědrovečerní tabuli se objevovala pouze v rybníkářských oblastech, kde její cena nebyla také tak vysoká jako jinde. Ještě na počátku 20. století si ji nemohl dovolit každý. Dnes je tradičním chodem v mnoha evropských zemích.
A na závěr malá zmínka o výrobcích třpytivého symbolu Vánoc – ozdob na stromeček. Pokud rodina vyráběla ozdoby šest dnů v týdnu, deset až patnáct hodina denně, vyrobila 300 – 600 ozdobiček. Právě skláři na českém území vymysleli výrobní postupy, že místní ozdoby byly třpytivější než v např. v sousedním Německu. Zapomenutý je také zvyk zavěšovat silnostěnné skleněné stříbrné koule na dřevěný věnec zavěšený nad stropem. Ovšem výroba se velmi měnila, stejně jako obliba vzhledu ozdob. Většinou v domácnosti muž sklo foukal, žena postříbřovala pečlivě vnitřky ozdob roztokem a namáčela je do vřelé vody. Každá nedokonalost byla odmítána velkoobchodníky, kteří přijížděli domácí práci vybírat.
Ozdoby se sušily zavěšené na stropních trámech a ostrý zápach označoval neomylně chalupu, kde se takto pracovalo. Při malování se zapojovala celá rodina. I nejmladší děti připevňovali k ozdobám malé špičky. A tak vznikalo ovoce, opičky, pejskové, kočičky, medvídci, Ježíškové, andělíčkové, domečky či vesničky. Z jemňoučkých vláken taženého skla mívali ocásky ptáčkové. Na stromečku se objevovaly i funkční trubky či zvonící zvonečky. Jistě máte doma některou perličkovou ozdobu na stromeček po babičce či prababičce, která je dnes pro Vás symbolem rodinné vánoční tradice a ochraňuje Vaše šťastné vánoční svátky.
Ester Sadivová
