Národní památkový ústav vydává řadu publikací, které sice nejsou určeny úplně každému, neznamená to však, že by nebyly zajímavé, poučné a čtivé. Já si momentálně pořídil (doufám, že zatím jen) dva díly cyklu Tatíčku, vrať se k nám!
S tím, jak jsem musel chca nechca přešaltovat svoje zájmy z milionu různých příčin, částečně se posouvá i mé knižní spektrum. Vždy jsem sice měl spadeno na regionální literaturu a nízkonákladové zajímavé tituly, ale s přesunem od živých ke kamenným a mrtvým postupně objevuji specializovaný informační trh. Po nálezu webů Spolku pro vojenská pietní místa a Centrální evidenci válečných hrobů (spravuje Odbor pro válečné veterány MO) na mne vyplavaly i tyto (jak říkám, doufám, že zatím jen) dvě knihy. Díl první má podtitul Pomníky velké války na Lounsku (124 stran), díl druhý Pomníky velké války na Chomutovsku, Mostecku a Teplicku (260 stran). První díl autorů Jiří Bureš & Marta Pavlíková (územní odborné pracoviště v Ústí nad Labem) má vročení 2018, druhý 2020.
Struktura obou svazků je stejná. Úvodní část tvoří „teorie“, v prvním dílu – O pramenech, literatuře a metodě; Obelisk a stéla; Orel a lev – o pomnících a symbolech; Stavba pomníků a okolnosti jejich vzniku; Pomníky velké války na Lounsku a jejich tvůrci, ve druhém díle – O pramenech, literatuře a metodě; Bludné balvany, stély a pomníky; V ocelové zbroji: rytíř a voják; Modlitba za padlé; Pomníky velké války jejich tvůrci. Zbytek knihy tvoří samotný katalog realizací + v přílohách soupis, jmenný rejstřík, místní rejstřík a vybraná/použitá literatura a prameny.
Teoretická část má širší přesah, než jen vybraný region (okres). Přibližuje obecně problematiku i s pomocí artefaktů mimo jeho hranice. A pokud jsem schopen posoudit (zatím nemám přečteno důkladně), texty se v obou dílech od sebe liší.
Samozřejmě to nejdůležitější je samotný katalog. Kde, kdy, kdo + podrobný text a fotografie. Inu, možná bych přidal ještě GPS, ale s pomocí mapy.cz nebo výše uvedených webů (ještě bych přihodil Drobné památky) lze každý z pomníků lokalizovat.
Předpokládám, že co nevypátrali a neobjevili autoři z NPÚ, to těžko někde vyšťourá někdo jiný. Takže pro ty, kdož jsou do problematiky chyceni drápkem, zcela nepostradatelná záležitost. Pevně doufám, že projekt (publikace vznikla v rámci výzkumného cíle Moderní architektura 20. století, který je financován z institucionální podpory Ministerstva kultury na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace) bude pokračovat, ještě něco zbylo – Děčín, Litoměřice, Ústí nad Labem.
A ač se to může někomu zdát nezvyklé, ba snad i morbidní – i tohle jsou cíle turistiky. Pro mne se spolu se sakrálními památkami, sochami či hřbitovy staly významnými body na plánovaných trasách. Bez ohledu na fakt, zda jsou na značených trasách, nebo zcela mimo ně.
