V časném termínu již ve čtvrtek 30. května 2024 byl zahájen v Městském divadle Varnsdorf 26. ročník tanečního festivalu Tanambourrée přehlídkou účastnících se souborů.
Letos s mottem „NIKDY NEPŘESTAT SNÍT“
Den první – čtvrtek 30. května – Tanec v divadle
Od ranních hodin to v prostorách základní umělecké školy hučelo jako ve včelím úlu. Právě sem přijížděli malí a mladí účastníci festivalu se svým pedagogickým doprovodem ze všech blízkých i vzdálených míst naší země natěšeni na novou taneční událost. No a v městském divadle ve Varnsdorfu se od toho okamžiku ruce techniků nezastavily. Probíhaly zde prostorové a světelné zkoušky na zahajovací odpolední představení.
Úderem 17 hodiny hlediště městského divadla potemnělo, ztichlo a dávalo tušit napjaté očekávání úvodního programového bloku nazvaného Tanec v divadle. V něm se představilo 13 tanečních miniatur přehlídkové koláže tanců, ve které jsme měli možnost vnímat taneční „zrání“ interpretů. Tento programový blok nejprve uvedl ty nejmenší, kteří jsou na samém počátku své taneční cesty, ale jak ubývalo tanečních čísel, dosahovali interpreti následných tanců výraznějších a osobitějších kvalit.
Diváci tak měli možnost postupně shlédnout choreografie:
O MALENCE – vytvořila Anna Denežkina na hudbu Josefa Suka, tančilo 8 dětí ze ZUŠ Varnsdorf. Příběh plný dětské něhy ve skupině i v sólech, kde každé jedno mělo své místo a svou důležitou roli, přesvědčil o citlivém pedagogickém přístupu k nim.
KDO NAKRESLIL HROZNÝŠE, JAK ZAŽÍVÁ SLONA? – vytvořila Ludmila Rellichová a děti na hudbu Petra Nikla, tančilo 11 dívek a 1 chlapec z Tanečního a pohybového studia Magdaléna z Rychnova u Jablonce nad Nisou. Děti s hravostí sobě vlastní přinesly na scénu nejprve pohyb doprovázený hláskami, které postupně začaly utvářet rytmus pohybu skupiny. Tak se vytvořil přirozený pohybový a prostorový rámec dětské hry v tanci.
ZŮSTANEME KAMARÁDI…? – vytvořila Markéta Pucová na hudbu Bedřicha Smetany v úpravě Jany Vöröšové, tančilo 9 dívek ze Sdružení Roztoč z Roztok u Prahy. Tanec byl hmatatelným dokladováním toho, jak cesty k sobě, a následně cesty ke kamarádům dnes nejsou úplnou samozřejmostí a někdy jsou velmi klikaté. Téma, které si děti žitou zkušeností uvědomují a ostatním zprostředkovaně přinášejí v dynamických proměnách, zpracováno s citlivostí k sobě i skupině.
CO SE DĚJE NA DVORKU – vytvořila Anna Denežkina na hudbu Bedřicha Smetany, tančilo 7 dívek ze ZUŠ Varnsdorf. Polkový motiv Smetanovy hudby rozehrává krokové motivy tanečních her v sólu, duetu, skupině. Hry a pracovní pohyby propojeny ladným pohybem mladičkých tanečnic utvořil působivý celek, který sjednotil i kostým (bílé splývavé šatečky s barevnou mašlí na rameni).
MEZI POHLEDY – vytvořila Zuzana Zítková a její žáci na hudbu Bedřicha Smetany, tančilo 6 dívek a 1 chlapec ze ZUŠ Hronov. Společně vyprávěli příběh složitosti a proměn vztahů žitých dětskýma očima. Výpověď byla podpořena přesnou prací paží, jasnými pohledy očí a hbitým pohybem v prostoru.
POCITY ČÁSTIC V RYTMU, POHYBU – vytvořila Lenka Jíšová a skupina na hudbu Ivy Bittové a Vladimíra Václavka, tančily dívky ze ZUŠ B. Smetany Plzeň. Velejemné téma jako vystřižené z učebnice kvantové fyziky by si zasloužilo komorní scénu tak, aby byl divák podstatně blíže k vlastní taneční události. Ta byla působivě ukotvena v tělech tanečního tria ve formě funkčních pohybových principů volených a směrovaných k vizuálně jasnému poselství tohoto zdánlivě abstraktního tématu.
NEKOMFORTNÍ KOMFORMITA – vytvořila Marie Anna Kopáňko Herderová a děti na neuvedenou hudbu, tančily dívky z Tanečního a pohybového studia. Ze tmy se vynořilo šest k diváku zády sedících dívek a společně s těžkými tóny hudby jejich těla v pohybu rozehrála téměř nesnesitelný nepříjemný pocit svědění v kůži, kterého se tanečnice chtěly, ale nemohly zbavit… byl to pocit, který se přisál jako „klíště“ do jejich přítomnosti, ale přesto byla cesta… teprve fyzický dotek druhým přinesl zážitek vnitřního zklidnění, naplnění… cesta k němu však nebyla až tak jednoznačná, a musela ji najít každá sama za sebe.
UVNITŘ SEBE – vytvořila Zuzana Zítková a dívky na hudbu Bedřicha Smetany, tančilo 9 tanečnic ze ZUŠ Hronov. Je to tak těžké najít tu odvahu a nahlédnout sebe sama kdo jsem uvnitř. Díky pochopení hudební partitury došlo k hlubokému naplnění pohybu těl tanečnic jejich výpovědí. Vše skrze hudbu, bez patosu, s lehkostí a nadhledem, v hbitosti a proměnlivosti skupiny v prostoru.
INSOMNIA[1] – autorská prvotina Emy Novákové a Babette Sieglové pod pedagogickým vedením Lenky Jíšové na hudbu Balanescu quertetu, tančily samy autorky ze ZUŠ B. Smetany Plzeň. Již samotný rytmus hudební skladby byl vhodně volen tak, aby vklouzl pod chodidla v prosté chůzi, která byla stavebním kamenem autorské výpovědi mladých tanečnic. Na první poslech hudba příkrá, odměřený krok, strohý kostým (v měkkých tónech tmavých barev) utvářely prostředí pro postupnou proměnu pohybu tanečnic, jejich vztahu v duetu i časování v prostoru.
ZTRACENA VE VĚTRU – vytvořily dívky vedeny Elzbietou Kestnerovou na hudbu The Irrepressibles, tančilo 7 dívek ze ZUŠ Varnsdorf. Dívky byly uvěřitelné ve výkonu, kterým prezentovaly svůj autorský počin.
VNOŘENÉ V ČASE – vytvořila Markéta Pucová a dívky na hudební koláž hudebního dua Propellerheads a Arvo Pärta, tančilo 7 dívek ze sdružení Roztoč z Roztok u Prahy. Organická, mnohde až těkavá skupina, která ve svém pohybu ne/podléhala rytmu běžícímu stále hlučně v čase… po hudebním zlomu, jako bychom sledovali otisky pohybů a těl, co zbyly v časoprostoru po předchozí události, jen v jiném čase: mohli jsme je tak zachytit v jejich plnosti a zavnímat v jejich kráse okamžiku, posíleno o duety, sóla, tria i skupinovou práci. Divácký zážitek naplnil pohyb skupiny využívající funkční pohybové principy (mimo jiné i zachycení tahu a váhy).
O MARII – vytvořila Lenka Jíšová a dívky na hudbu Lenky Dusilové, tančily dívky ze ZUŠ B. Smetany Plzeň. Dívčí kvartet (a utajené trio doma v nemoci) v přítomném těle i čase vyprávěl příběh O Marii tak, jak o něm zpívá Lenka Dusilová – přesto nepopisně, s nadhledem, v tichosti, ve společném pohybovém znaku a přece každá svá, v nečekaných proměnách dynamiky jednotlivce i skupiny.
ČAS VYTLAČUJE DO TVÁŘE PŘÍRODY „POBYT MINULOSTI“ – vytvořila Ludmila Rellichová a dívky na hudbu Filipa Homoly a Alfreda Schnitkeho, projekce Bohumír Rellich, kresby: Tereza Davidová, tančil soubor Tanečního a pohybového studia Magdaléna z Rychnova u Jablonce nad Nisou. Choreografie, která v diváku probudila silný ekologický a environmentální vzkaz: Strom a člověk. Stromy i lidé, jsou tu od věků. Kráčejí, dýchají vedle sebe, společně… jak dlouho…
Takové bylo entrée letošního festivalu Tanambourrée, které vstoupilo do dalšího čtvrtstoletí. Za sebou má prvních 25 let – což je podle sociologů jedna generace. V našem případě jedna generace tvůrců, interpretů, pedagogů, ale i lektorů a organizátorů. Nové čtvrtstoletí festivalu se před námi právě otevřelo…
Jiří Lössl
psáno pro oborový časopis pam pam
[1] Insomnie, také známá jako nespavost, je porucha spánku, při které mají lidé problémy spát. Mohou mít buď potíže usnout, nebo spát tak dlouho, jak je potřeba.
První den festivalu v roce 2023 ->, v roce 2022 ->, v roce 2021 ->, v roce 2019 ->, v roce 2018 ->, v roce 2017 ->, v roce 2016 ->, v roce 2015 ->,v roce 2014 ->, v roce 2013 ->, v roce 2012 ->, začátek v roce 2011 -> a závěrečná přehlídka v roce 2011 ->
