V následujících dnech nás čeká poslední třetina, posledních deset koncertů letošního ročníku přeshraničního hudebního festivalu. Letošní zájem doposud výrazně předčil očekávání, zcela vyprodaný sál pivovaru kocour při koncertu Laca Décziho a jeho Celuly New York byl toho nejlepším příkladem. A největší tahák poslední třetiny? Bezesporu americká soulová a r&b star Ingrid Arthur s kapelou Small Kingdom.
Od jazzového šansonu po strhující brass pop
Plný sál varnsdorfského pivovaru Kocour sledoval v tichém okouzlení skvělý koncert herce Národního divadla v Praze, Vladimíra Javorského. O jeho hudební stránce se zase tolik neví, a tak byla zvědavost hodně vypjatá. Výsledek byl naprosto úchvatný. Z moravského folklóru čerpající šanson, vemlouvavý hlas, neokázalá suverenita zpěvákova, senzačně šlapající kapela. Od rozjetých pulsujících věcí až po přízračně tiché kompozice – Vladimír si posluchače dokázal nenápadně vodit přesně tam, kde je chtěl mít. Vynikající koncert!
Vlastně z podobného ranku byl i vysloveně komorní koncert mimořádně hlasově disponované zpěvačky a kytaristky Markéty Zdeňkové, která přivezla jednu z podob svého projektu MarZ.
Tentokrát šlo o duo, které dotvořil vynikající trombonista Štěpán Janoušek. Zaplněná varnsdorfská vinárna Pijánofka slyšela křehké, skoro až folkové písně i zvukově bohaté kompozice, ve kterých rafinovaně zvukově proměňované neotřelé spojení kytary, trombónu a hlasu působilo až mysteriózně. A pozor – skvělé texty! Markéta se jimi řadí mezi nejzajímavější současné české textaře. Markétin hlas nám všem, kteří jsme koncert viděli, ještě dlouho nepůjde z hlavy. Jeden z nenápadných vrcholů festivalu. To velmi mladá parta dechařů doplněná o kytaru, bicí a basu, ukrývající se pod velmi matoucím názvem Pondělí 18:00 (vysvětlit lidem, že koncert se koná v pátek 20:00, bylo fakt těžké ) to v doubickém klubu Fabrika rozjela hodně zostra a postupem času ještě přiostřovala. Perfektně pulsující dechy, originální aranžmá slavných skladeb ze všech možných žánrů, ale také autorské kompozice kapely, které měly mimochodem – a zaslouženě – největší ohlas. Žhavý závan v chladném říjnovém večeru.
Audiovizuální zážitek i energie jazzového Metuzaléma
Koncert švýcarsko-indického tria Tipping Point byl pro Mandava Jazz v mnohém nový. Poprvé se jeden z koncertů konal v bývalé níťárně na okraji Kyjova, která se obrodila jako kulturní centrum a galerie Nová Perla. Poprvé šlo také o podobně vizuálně propracovanou šou, kterou měl na svědomí konceptuální kumštýř Opticle. Vrstvené projekce na několika plátnech, zdech sálu i postavách a tvářích hudebníků, mrazivé téma potenciální klimatické katastrofy a k tomu zvukově nesmírně působivé souznění basklarinetu, elektrické kytary a indických spojených bubnů tabla.
Velmi neobvyklý zážitek. No, a přiblížil se očekávaný vrchol festivalu, koncert letošního ambasadora Mandava Jazzu, americko-slovensko-českého trumpetisty Laca Décziho. Zaparkovat u pivovaru Kocour byl vážně kumšt. Sál přetékal, hrozny lidí visely z balkónů, kapacita byla zcela naplněna a nejspíš i trochu přeplněna. O to lepší byla atmosféra. A pak přišli. Jeden z nejlepších českých baskytaristů, majitel pozoruhodného hlasu, navíc pro mnohé posluchačky jednoznačně nomen omen Michael Krásný, klávesový čaroděj s vizáží akčního hrdiny Walter Fischbacher a jazzový bubeník, jakých je málo, syn toho, který se měl teprve objevit, Vaico Déczi. Nakonec se přišoural osmasedmdesátiletý stařík. Zvedl trubku, natiskl rty – a stal se zázrak, na jeho koncertech obvyklý. Najednou mu bylo dvacet. Energie, která z něj doslova tryskala, brilantní prstová ekvilibristika, bezedný dech, to všechno popíralo, že by se tenhle originální a nesmírně invenční muzikant mohl narodit v roce 1938. Celula New York cloumala Kocourem. Bylo to jako jízda na tobogánu, ze kterého nelze vystoupit. Naprostý vrchol!
A teď blues, nu jazz, folk a dokonce divadlo
Z deseti koncertů, které ještě zbývají odehrát a vy si je můžete podrobně přiblížit na www.mandavajazz.cz, vyzdvihněme alespoň čtyři. Už v sobotu 8.11. vtrhne do rybnišťského kulturního domu bluesové Swamp trio. Blues se v Rybništi daří. Vloni tu exceloval britský Mike Ross, letos ho vystřídá italsko-britsko-německé trio skvělých bluesmanů. Kytarista a zpěvák Stef Rosen, virtuos na foukačku Roger C. Wade a nejlepší německý bluesový bubeník Micha Maas. Bude to syrové, upřímné a strhující. I letos Mandava Jazz zamíří do krásnolipského pivovaru Falkenštejn, kde se už dva roky daří pořádat koncerty s opravdu jedinečnou atmosférou. Tentokrát přijede 19.11. velmi pozoruhodná osobnost, berlínská zpěvačka a performerka Kota No Uta. Vymezit žánr její hudby snad ani nejde – od folku přes neo-soul až po jazz a koneckonců prvky psychedelie. Doprovodí ji dosti akční trio a my se můžeme těšit na autentický zážitek jako vystřižený z berlínské klubové scény. 13.11. nastane i chvíle, kdy se protnou dva festivaly, oba přeshraniční. Mandava Jazz se potká s Větrem z hor. Stane se to ve varnsdorfském městském divadle při české premiéře představení Die Jazzpianistin, objevného propojení koncertu a divadla. Tématem je život a tvorba někdejší první dámy evropského jazzu, v Lipsku narozené Jutty Hipp.
Ingrid Arthur – hlas, jakých je málo
22.11. přijede do pivovaru Kocour skutečná hvězda. Americká soulová a r&b zpěvačka Ingrid Arthur se skupinou Small Kingdom. Tahle diva úplně rozbořila německou verzi televizní soutěže The Voice. Jak to, že německou? V Georgii narozená diva žije posledních dvacet let v Berlíně. Ve Spojených Státech se předtím stihla prosadit především jako brilantní doprovodná vokalistka takových hvězd, jakými byly nebo jsou Cissy Houston a Bette Midler (oběma svými výkony dopomohla k zisku Grammy), byla členkou dua The Wheather Girls s největším hitem It´s Raining Man, absolvovala turné s orchestrem Jamese Lasta… výčet by byl předlouhý. A tenhle hlas budeme moci slyšet i u nás. Posledním letošním koncertem pak bude 28.11. vystoupení sólového cellisty. V kině saského města Ebersbach-Neugersdorf se představí Wolfgang Huschke. Úmyslně píšu sólový, protože z jeho výkonu budete mít intenzivní pocit, že jde o celé hudební seskupení. Elektrické čelo v jeho rukách bloumá od klasiky přes jazz až někam po stylově nevyhraněné zvukové plochy. Jeho koncerty bývají – nejen vinou složité elektroniky – vážně elektrizující.
Rostislav Křivánek
