V říjnu roku 2025 vydalo Statutární město Ústí nad Labem ve spolupráci s Národním památkovým ústavem brožurku s názvem Rodina Wolfrumů v Ústí nad Labem.
Dlouhé dva roky si bylo potřeba počkat na pokračování plánovaného cyklu o průmyslové historii ústeckého regionu (v roce 2023 vyšel první díl). Jestli to půjde tímhle tempem, asi se nedočkám všech plánovaných titulů (připravujeme Chemické Ústí – Spolchemie /2026/, Vily v Churchilově ulici, Schichtův závod, Likérka Krásné Březno).
To co jsem psal minule, platí zas: Jde vlastně jen o pár stran, navíc většinou označovaných za komiks. Informací je v ní ale víc, než v leckteré moderní encyklopedii.
Ono tam těch písmenek opravdu moc není, ale přitom je tu všechno, co být má. Historie rodiny, cesta z Čech přes Německo a Francii zpátky do Čech, boom malého hnízda s názvem Aussig. Otisk do vzhledu města (např. financování stavby evangelického kostela), kultury i politiky. A hlavně to, co rodinu připomíná v Ústí dodnes – vila, v níž od konce 2. světové války sídlí Rozhlas.
Podrobněji ve zprávě o křtu publikace na webu Města Ústí nad Labem -> (nebo na FB ->)
16.10.2025 – Představte si, že se vracíte do poloviny 19. století, kdy Ústí nad Labem zažívá bouřlivý průmyslový rozvoj díky své výhodné poloze u řeky Labe. Do tohoto dynamického prostředí přichází mladý muž z Bavorska, který položí základy jedné z nejvýznamnějších podnikatelských dynastií v regionu.
Řeč je o rodině Wolfrumů, jejichž příběh teď ožívá v novém komiksu vydaném Statutárním městem Ústí nad Labem. Tento druhý díl série věnované industriálním dějinám města, ilustrovaný talentovaným výtvarníkem Štěpánem Fleknou, má 32 stran a nabízí čtenářům přístupný pohled na to, jak Wolfrumové začínali, co dosáhli a kde dnes najdeme stopy jejich odkazu. Komiks si můžete koupit v Informačním středisku města nebo na e-shopu – ideální způsob, jak se ponořit do historie přímo z pohodlí domova.
Všechno to začalo v roce 1843, kdy se Georg Carl Wolfrum, narozený v roce 1813 v bavorském městě Hof, ocitl v Ústí nad Labem spíš náhodou. Původně vyučený barvíř, který sbíral zkušenosti po Evropě – včetně Paříže, kde se setkal s revolučními myšlenkami – hledal místo pro své podnikání. Společně s partnerem Güntherem založil barvírnu látek v domech mezi Velkou hradební a Dlouhou ulicí. Brzy rozšířili výrobu o tkalcovnu a v roce 1851 instalovali první parní stroj v celém Ústí, což byl obrovský technologický skok.
Georg Carl se v roce 1840 oženil s Emilií Luisou Gräfovou, která přinesla do manželství slušné věno, což pomohlo firmě růst. Měli čtyři děti: dceru Marii a syny Carla Friedricha, Wilhelma Georga a Ludwiga Heinricha. Rodina žila v několika domech v centru města, platila daně a postupně budovala majetek. Žili pohodlně, ale pracovitě – Georg Carl se věnoval nejen byznysu, ale i veřejným záležitostem, což jim zajistilo respekt mezi místními.
Wolfrumové nebyli jen obyčejní továrníci. Jejich firma se rychle rozvíjela: v roce 1851 se úspěšně prezentovala na světové výstavě v Londýně. Když se Georg Carl v 60. letech více zaměřil na politiku, převzali podnik synové. V roce 1886 otevřeli moderní závod v Předlicích na místě bývalé Vlnoly, specializovaný na vlněné látky. Brzy zde pracovalo přes 300 lidí, a továrna prošla modernizacemi až do 20. století. Rodina vlastnila podnik až do roku 1945, kdy byl znárodněn po vysídlení německého obyvatelstva.
Georg Carl byl skutečným vizionářem. Jako městský radní od roku 1851 a později předseda okresní správy (1865–1874) přispěl k rozvoji Ústí: staral se o finance, vybudování železniční vlečky k Labi, založení spořitelny a nové čtvrti (dnes ulice Wolfrumova). V roce 1857 založil první ústecké noviny Ausigger Anzeiger, což bylo klíčové pro místní komunikaci. Politicky se prosadil jako poslanec českého zemského sněmu (1861) a říšské rady (1867), kde se věnoval rozpočtům a infrastruktuře. Za své zásluhy získal v roce 1866 čestné občanství Ústí a v 1872 Řád železné koruny. Rodina se měla skvěle – žili v luxusu, ale zůstávali zapojení do společnosti, financovali například stavbu kostela sv. Pavla.
Wolfrumové zanechali v Ústí viditelné stopy. Nejznámější je Wolfrumova vila, postavená Carlem Friedrichem v letech 1887–1910 podle projektu Hanse Miksche a Juliana Niedzielského. Tato novorenesanční perla s zahradou, bazénem a grottou stála na strmém svahu nad centrem a sloužila rodině až do 1945. Dnes zde sídlí Český rozhlas Sever a vila je kulturní památkou.
Další památky zahrnují vilu Ludwiga Wolfruma (nyní Severočeská vědecká knihovna), zámeček Skrytín nebo tovární budovy v Předlicích. Na hřbitově v Krásném Březně stojí rodinné hrobky, včetně mauzolea, kam byly přeneseny ostatky Georga Carla. A pak tu je „Strom života“ – reliéf vytesaný ve skále nad Krásným Březnem z roku 1881, který symbolizuje rodinnou historii (původně s fotografiemi členů).
Po druhé světové válce byla rodina kvůli německému původu vysídlena, ale jejich odkaz žije dál. V roce 2019 navštívili Ústí potomci, včetně prapravnučky Georga Carla, a muzeum dostalo vzácné dary od rodiny. Nový komiks je skvělým způsobem, jak si tyto příběhy připomenout – ukazuje, jak Wolfrumové formovali Ústí a inspirovali generace. Pokud vás historie baví, tenhle příběh o ambicích, inovacích a trvalém dědictví vás určitě zaujme.
