Koncem listopadu opustily tiskárnu Paper Jam první výtisky nové básnické sbírky Milana Hrabala nazvané Je lepší se neloučit. Vydala ji Městská knihovna Varnsdorf pro Společnost přátel Lužice jako šestý svazek kapesní edice Lužickosrbská poezie. Vydání finančně podpořil Česko-německý fond budoucnosti.
Editorem svazku, autorem medailonu a ediční poznámky je Lukáš Novosad a zde je jeho charakteristika Hrabalovy novinky na záložce knížky:
„Milan Hrabal se ve své nové sbírce, v pořadí jedenácté, ještě jednou věnuje (srbské) Lužici. Zatímco v předešlé knize Domluvená šifra se přiznal k lásce k lužickosrbské zemi, poezii a ke konkrétním přátelům, tentokrát propojuje zemi objevenou se zemí rodnou: se severočeskými Sudety v okolí Varnsdorfu. Sbírka Je lepší se neloučit představuje v české poezii výjimečný hlas, neboť si všímá přehlížené krásy i někdejšího přeorávání i nynějšího opuštění i vzájemného prostoupení dvou nejbližších českých exotik. Autor sumarizuje své starší básně, jež vznikaly v minulých třiceti letech příležitostně především pro festivaly nebo jako vyznání přátelům, a připojuje k nim nová čísla. Celek tak zachycuje trvalé hledání výrazu, kterým by básník ideálně popsal to, co dobře zná a co jiným je vzdálené: život v centru okraje.“
Básník a novinář Martin Skýpala opatřil sbírku doslovem nazvaným Neloučit se, nýbrž pamatovat, v němž mimo jiné píše:
„Hrabalova různorodá a hluboká básnická fascinace Lužicí je dobře pochopitelná: je to tvůrce pohraniční, ba hraniční. Dlouhá léta zkoumá přechodová pásma a zóny kontaktu. Ať už jde o hranice mezi zeměmi a jejich obyvateli, hranice mezi pamětí a realitou, hranice mezi historií a současností (ne nadarmo působil jako městský kronikář), hranice mezi lidmi a jejich vztahy, anebo o hranici mezi bytím a nebytím. Všechny tyto meze jsou dynamické a poseté stopami historie; hovoří v nich jazyk proměn, mizení, překrývání a vytrácení se, jazyk zlomků. To platí pro události, pro slova a jazyk i pro lidi. A právě na tyto stopy mizení je Hrabal citlivý, vyhledává je a zpřístupňuje ostatním skrze své verše dlouhodobě…“
Samostatnou zmínku si zaslouží ilustrační doprovod – ten přímo na míru lužickosrbské tematice vytvořila Paula Alejandra Buil Maldonado (argentinská výtvarnice žijící v Praze) jako svou knižní ilustrátorskou prvotinu. Edice Lužickosrbská poezie díky ní dostala nový design a jsme zvědaví na další svazky.
Básnickou sbírku Je lepší se neloučit lze zakoupit nebo objednat u vydavatele, v Lužickém semináři a v Knihkupectví Papírová loď Rumburk.
A zde je ukázka básní inspirovaných naším regionem:
