weby pro nejsevernější čechy

Jaroslav Hašek v Rumburku

Nenašli bychom obec či město, které by se rádo nepochlubilo ve své době významnými návštěvníky, ať prezidenty, umělci, sportovci či politiky. Ti jsou pečlivě a s velkou slávou vpisováni do městských kronik, aby budoucí pokolení nezůstalo ochuzeno o důležitost oné chvíle. A nemusí se jednat pouze o oficiální návštěvy.  

Mnoho zajímavých lidí zavítalo do města např. pracovně v mládí a všeobecného věhlasu se jim dostalo až o mnoho let později, popř. až posmrtně. Pro nás fascinující zpráva, že samotný ten a ten se v Rumburku objevil, nebyla nikde zaznamenána a jen důkladné pátrání a pročítání dopisů či deníků nám umožnění odhalení pobytu např. v rámci jejich tehdejšího pracovního harmonogramu a tak nevýznamná návštěva zpětně budí náš velký zájem. (Ne jinak tomu bylo u návštěvy pražského židovského spisovatele Franze Kafky. Kafka byl ve městě dokonce dvakrát a nesmazatelně se zapsal v souvislosti s neméně proslulým Sanatoriem Frankenstein.) Velmi pozoruhodné a zvláštní jsou okolnosti návštěvy spisovatele Jaroslava Haška v Rumburku. Bohužel je líčeno pouze samotné putování do Rumburku, avšak poutavé vyprávění končí příchodem do města a bližší zmínka o Rumburku již nikde není. Pro nás je sice určující, že tento bohém s jistotou v Rumburku byl, avšak s velkou lítostí přijímáme fakt, že postřehy o místním životě nezískáme. Z příspěvku „Jaroslav Hašek na Liberecku“ – V. část „S cikány do Rumburka“, který zpracoval Vladimír Stejskal pro vydání v Cestě míru (1956) se dozvídáme o putování od Doks k nám se skupinou Růžičkových cikánů pocházejících od Černého moře. Ačkoliv byl mladý spisovatel tehdy znám svými sympatiemi k anarchismu a také zálibou v pití (která pramenila snad z jeho neutěšeného dětství v chudobě a ze zmařené kariéry gymnaziálního studenta, když byl pro stálé rebelantství vyloučen), snažil se údajně pozitivně zapůsobit na dospělé cikány i jejich děti.

Často se mu prý podařilo odradit je od loupežných akcí. Průchod kočujících cikánů na povozech býval automaticky spojen s úbytkem slepic, hus a kachen v hospodářstvích na trase jejich cesty. Hašek také pozitivně působil na drobotinu, aby se učila číst. Ačkoliv společná cesta nebyla dlouhá, jisté pozitivní výsledky prý sklízel. Mezi mladými dívkami budil velký zájem a nejeden z rodičů si jej prý přál do rodiny. Hašek se tehdy cítil velmi mlád a pokud je možno věřit dochované verzi, s cikánkami žádné intimní vztahy nezačínal. I přesto byl růžolící mládenec středem pozornosti a nedlouhá společná cesta přinesla mnohá poučení. Ovšem impulzivní chování cikánů mu učarovalo natolik, že dokonce pro ně složil text hymny: „Když se cikán zamiluje, vždycky pro to pláče, mnoho lidí pomorduje a nad nimi skáče. Jiskrný zrak, černé vlasy, líbá žhavé děvče, nepřestaň mě milovati, líbej, líbej ještě. Ale já jsem starý cikán, za nic nestojím, už nemohu milovati, dýmku vykouřím“.

V Rumburku prý cikáni tábořili na Jiříkovské ulici, v místech dnešních bytovek u odbočky do Růžové ulice. Fotografie jsou dnes ilustrační. Že to mohl být půvab místních žen, nejen bohatá možnost vyžití v hostincích, co přivedlo Haška k nám, dokládá dobová pohlednice, na které je černé na bílém psáno, že nejkrásnější dívky pocházejí právě z Rumburka, což je známo všeobecně.