Když se řekne Juraj Herz, napadne mě hned Spalovač mrtvol, Petrolejové lampy, Deváté srdce a Upír z Feratu .. že je jeho filmografie mnohem rozsáhlejší a život barevnější (a chvílemi horor), o tom je jeho vlastní Pitva (na textu se podílel i Herzův scénárista Jan Drbohlav).
Spalovač mrtvol byl i důvod, proč jsem si tuhle knihu opatřil, neboť na netu je k disposici úryvek, který se týká právě tohoto filmu. O tom jak nebylo lehké získat do hlavní role Rudolfa Hrušínskéhon a o tom jaké problémy dělal Otakar Vávra: To bylo mé první a naštěstí také poslední setkání s Otakarem Vávrou. Jako profesor FAMU byl u studentů velmi oblíben, ale já jsem ho nesnášel. Pro mě to byl naprostý chameleon, který vycházel s každou vládou a s každým režimem. První republika, Němci, Rusové, osmašedesátý, normalizace, vždy proplul, kluzký jako úhoř. Dodnes jsem přesvědčen, že kdyby nebyl zrovna osmašedesátý rok, nikdy bych Rudolfa neuhájil.
Tady v té větě jsou popsány dvě různé cesty, které čekali československé filmaře v minulém století.
Herzova cesta nebyla ta snadnější a to hned od dětství, koncem války ho čekal koncentrační tábor, po válce potom problémy s bolševikem a také (jak je poměrně cudně naznačeno) problémy s hormony.
Jeho cesta k filmu začala ve fotografickém ateliéru, kde film je součástí názvu profese, ale nebyla zdaleka přímá, pokračovala přes studia na loutkoherecké fakultě DAMU, přes divadlo, přes malé role a na židličku s cedulkou REŽISÉR si mohl Juraj sednout až poměrně pozdě.
Což je ale pro režiséra někdy zkušenost k nezaplacení.
U Herzovy kariéry je příznačné, že byl téměř neustále v konfliktu s nějakou mocí, ať už to byl režim nebo třeba producent.
Jestli to bylo vždycky pro film přínosem, není úplně jisté, vždy to byla kvalita předlohy a forma pana režiséra.
Pro kinofily jsou určitě zajímavé některé Herzovy vzpomínky, ale nebylo by fér je prozrazovat tady. Ta knížka stojí za přečtení i tak.
Kdybych se tedy vrátil k filmům, které jsem jmenoval na začátku, teď, po oživení vzpomínek, bych přidal jistě Holky z porcelánu, Křehké vztahy a Gagmana.
A ještě věc, mně úplně neznámou, ale v různých zákoutích internetu dostupnou Sladké hry minulého léta.
PS. Dobře a Habrmanův mlýn.
