weby pro nejsevernější čechy

Červená se line záře

Volby do krajských zastupitelstev jsou za námi a politická mapa se vybarvila na oranžovo-červenou. Mladá generace je v rozpacích. Ti starší rozvážně přikyvují hlavou a praví: ,,Čekali jsme to“. Otázkou je, co máme čekat my mladí?! Všichni už nejspíše stačili postřehnout, že napříč Českou republikou posbírala ČSSD největší procenta hlasů. Naneštěstí v našem Ústeckém nad menším zlem vyhrálo to větší a vítězství urvali komunisté.  Strana KSČM, která po zrušení přidala písmenko a prohlašuje se za jinou, než jaká byla ta stará a špatná.  Jak se mohli znovu prosadit lidé, kteří byli před dvaceti lety ,,vyklíčováni“? Dá se snad takovým lidem věřit?

Chtěl bych se hlavně zaměřit na moji věkovou sféru (15-16-17 let). My jsme tu dobu nezažili, my známe všechno jen zprostředkovaně. Nikdy jsem nestál frontu na banány ani jsem nikdy nepocítil to, že někam jet nemůžu. Svoboda je pro nás pojem, který bereme automaticky a o nějž jsme my bojovat nemuseli. Všech těch útrap a šíleností nás zbavili naši rodiče a teď už jde jen o to, aby se cenná demokracie povedla udržet. A právě tyhle volby byly prvním krokem, který z téhle cesty volnosti a rozhodování o sobě samotném vybočuje. 

Sametová revoluce je pro nás dalším pojmem z dějin. Učíme se o ní, rodiče nám vyprávějí příběhy a televize předkládají všelijaké seriály. Snad i proto nemáme takovou potřebu se teď proti začínající nadvládě komunistů bouřit a stále čekáme, že to ti dospělí nějak udělají a že to přeci není možné, aby se historie opakovala. Jenže není právě tohle ta správná doba, kdy by mělo jít mládí vpřed a zabránit možná i znovuvznikající totalitě? 

Následky těchto voleb, ty mohou být opravdu nedozírné. Jestli se třešničková invaze prodere i v parlamentu, může to být náš pomyslný konec. Otevřené hranice, volby, svoboda slova i pohybu, ale třeba také neomezovaný internet (stačí nahlédnout do Asie, kam se v některých státech smí zabrousit a kam ne), to všechno je v sázce. Jde tu o morálnost a budoucnost. Jen oni rozhodnou, zda si udělám vejšku a půjdu sbírat zkušenosti někam za moře, nebo titul získám jedině s příslušností ke správné straně, zůstanu zaprděnej tady a právě na tom místě, kde to stát ,,bude potřebovat“. 

Moje věková skupina skřípe zuby a Facebook byl plný různých statusů o tom, co se to vlastně stalo. Komunismus – slovo, co v nás vyvolává odpor, ale většina ani vlastně neví proč. Je to část dějin, kdy se všichni měli špatně a všechno bylo špatně. A právě to slovo teď stojí na špici našeho kraje. Všichni už zaregistrovali, že takhle to být nemá. Internet je sice silná zbraň, ale pokud budou všechny protesty probíhat virtuálně, není šance něco změnit reálně.