Z Varnsdorfu do Budapešti proti plýtvání potravinami a pro záchranu životů – Life and Food Save Run.
Koncem dubna jsem se vypravil po svých na pouť střední Evropou. Před sebou jsem tlačil dětský sportovní vozík (55 kg), kde jsem měl bagáž. První etapa byla kolem republiky a cíl byl Brno, dorazil jsem tam po cca 1000 km koncem června. Jako téma akce jsem zvolil plýtvání potravinami, jelikož jsem v Praze založil tamní první veřejnou lednici. Do té může kdokoliv odnést starší jídlo a potřební si jej mohou bezplatně vzít. Při cestě jsem debatoval a přednášel na školách i univerzitách. Po cestě jsem rozdával letáky organizace Glopolis Praha, věnující se tématu plýtvání potravinami. Zároveň jsem jednal se zástupci místních samospráv o možnosti osvěty v rámci místních zpravodajů. Také jsem se pokoušel iniciovat vznik nových míst pro umístění veřejné lednice. Oslovil jsem poslankyni Markétu Pekarovou Adamovou s návrhy na zavedení více variant porcí v jídelnách či povinnost zlevnit hotovky před vyhozením, dále zakotvení veřejných lednic do zákona. Níže její vyjádření:
„Domnívám se, že nejlepším regulátorem je sám provozovatel jídelny, respektive restaurace. Ve snaze maximalizovat svůj zisk je v jeho vlastním zájmu efektivně využívat dostupné suroviny tak, aby jich co nejméně vyhodil a připravil sám sebe o zisk. Nejsem příznivcem toho, aby stát nařizoval provozovateli zařízení, kolik a v jak velkých porcích toho má navařit.
Pokud jde o veřejné lednice, nedomnívám se, že by nyní existoval zákon, který by provoz lednice znemožňoval. Nevidím důvod k regulaci něčeho, co nyní funguje. Myslím si, že je dostačující opatřit lednici „provozním řádem“, ve kterém se provozovatel distancuje od odpovědnosti za zdravotní nezávadnost potravin od dárců. Současně by však měl provozní řád obsahovat i podmínky využívání lednic pro dárce i odběratele – co lze do lednic vkládat, jak kontrolovat potraviny, které si odběratel z lednic odnáší apod. Z mé zkušenosti vím, že tato základní pravidla součástí komunitních lednic jsou. Myslím si, že je to dostačující a není potřeba provoz veřejných lednic regulovat zákonem. V závěru mi dovolte Vám poděkovat za Vaši iniciativu a aktivitu týkající se komunitních lednic, které si vážím. Přeji Vám, ať se Vám projekt daří dále rozvíjet i bez zbytečných zásahů státu.“
Ve druhé etapě, která měřila kolem 400 km jsem se vydal z Brna do Budapešti. Jako téma jsem doplnil záchranu životů a první pomoc, jelikož se řadu let snažím o vznik stanoviště záchranky pro Varnsdorfsko a jsem iniciátorem systému first responder, kdy MP (s asistencí HZS) Varnsdorf vyjíždí na základě žádosti ZZS ke srdečním zástavám a mají již několik zachráněných životů. Po cestě jsem mluvil s místními o znalostech první pomoci, na Slovensku ve městě Šamorín dojednal s přednostou MěÚ možnost vložení letáku PP do jejich městského zpravodaje. Po návratu do ČR jsem vedl mezinárodní dobrovolnický ekologický pobyt v Krkonoších, po kterém jsem ještě část cesty běžel a šel domů.
Po cestě jsem poznal spoustu zajímavých míst i lidí a děkuji ubytovacím zařízením, jejichž provozovatelé mně poskytnutím ubytování podpořili zejména v první etapě, na druhou jsem již přibalil stan. Dále sponzorům a místním, kteří mi poskytli asistenci a pomoc v případě potřeby. Průběh celé cesty můžete najít zde: Life & Food Save Run
Pavel Vodička ml.