To je toho teď všude plno! Prezidentu Klausovi končí ve čtvrtek jeho deset let probíhající privátní mejdan na Hradě a vypadá to, že neskončí zrovinka slavně. Ve finále si totiž více než menší množství lidí, dokonce i politiků, všimlo, že si tam pan Klaus dělal skoro všechno jen podle svého a nikoli podle nějakých obecnějších pravidel, ústavu státu z toho nevyjímaje.
Protivné je, že to trvalo tak dlouho. Dosluhující hlava státu si posledních víc než dvacet pořád dělala všechno jen podle sebe a k prospěchu svému plus ku prospěchu „kamarádíčků“, ale nějak si toho skoro nikdo (kromě těch příšerných „havlistů“ a dalších teroristických „baťůžkářů“) moc nevšímal. Ovšem nyní se komentáře politiků, zahrádkářů, pivařů a vůbec všech dalších vládců naší země točí kolem toho, zda se „hodí“ házet na prezidenta „velezradu“, či zda je to mimo mísu. Přitom nejde jen o to, že pan Klaus na poslední chvíli svévolně konstruovanou amnestií vyvinil skoro všechny špičkové padouchy, kteří ovšem stáli vždy po jeho politickém boku, protože to pro ně (a pro něj) bylo prostě výhodné. Tím samozřejmě naštval tisíce obětí zločinů, kterých se jeho spřízněnci dopustili, ale zároveň také předvedl finální a špičkový produkt toho, čemu by se po jeho zvyku mohlo pomalu začít říkat „klausismus“. Pod tím pojmem by se mohlo začít popisovat – popíši to zjednodušeně – takové to v principu nenápadné „pokurvování“ jinak stabilního prostředí tak, aby z toho bylo možné těžit nějaké privátní výhody. Když se člověk podívá třeba „jen“ na ty jeho ústavní kličky… Tu se nepodepíše nějaká smlouvička, protože to prostě není vyloženě přikázáno ústavou. Tu se někdo nejmenuje, protože se k liteře ústavního zákona přimyslí nějaká obezlička. Tu se zavede při kličkování před kritikou nové slovní spojení, viz – místo „protiústavní“ se začne razit sousloví „vedle ústavy“, či „mimo ústavu“. Ono to pak nezní tak zle, i když sviňárna je to táž. Je to totiž – z pozice hlavy státu – především návod pro ostatní, jak se to také může dělat. Když to může prezident, proč bych to nemohl zkusit i já, že? Bohužel to ale nejsou jen ústavní kličky. Najednou se té kritiky na všechny možné kroky, a opět bohužel hodně pozdě, sešlo mnoho. Takže ta diskuse, zda je oprávněný pokus o podání ústavní žaloby na odcházejícího prezidenta, je zcela mimo mísu. Jasně, že je to oprávněný pokus! Už kdyby jen kvůli tomu, aby vysoká autorita Ústavního soudu vydala k tomu dosavadnímu zlovolnému „pokurvování“ základního zákona a pak následně i celého systému jasné stanovisko…
