weby pro nejsevernější čechy

Život pavouka, Jean — Henri Fabre

Entomolog (a učitel a spisovatel, ale třeba také chemik) Jean — Henri Farbe se narodil 22. prosince 1823 a zemřel v roce 1915, takže je nasnadě, že kniha Život pavouka není žádná extra nová pecka, ale je to kniha mnoha způsoby úžasná a skvělá. A úspěšně odolává času.

Nevím, kolik druhů pavouků bylo popsáno v minulém a předminulém století (v roce 2012 jich bylo už 43 678!), ale ti, kteří známi byli, ty všechny Jean — Henri zřejmě znal.

Napsal (mimo jiné) deset svazků Entomologických vzpomínek, takže knížečka Život pavouka (180 stran) je opravdu jenom zlomeček z jeho spisů.

Aktuální vydání vychází z překladu, který vyšel už v roce 1925.

Jean — Henri Farbe je nejen pozorný divák, ale hlavně skvělý vypravěč. I v případě, že nemáte pavouky rádi a nebo se jich dokonce štítíte, musíte uznat, že jejich životy mohou být strhující: můžete si přečíst, co se stalo před více než stovkou let. Jako by se stalo dneska:

Je první týden měsíce srpna, kolem deváté hodiny večerní, obloha je dokonale čistá, počasí tiché a horké.

Pavouk si dosud neutkal své nové sítě a sedí nehybně na svém visutém můstku. Okolnost, že zahálí v době, kdy se obyčejně obírá pilně stavbou sítě, mne přirozeně překvapuje. Či snad se děje něco neobyčejného?

Skoro. Vidím, jak sem ze sousedního křoviska spěje sameček, pouhý trpaslík u srovnání s gigantickou pavoučicí. Jak ve svém odlehlém koutě zvěděl o přítomnosti nymfy, připravené ke sňatku? Mezi pavouky se tyto věci zvídají za ticha noci, bez vyzvání, bez zvláštních znamení, nikdo neví jak.

Zkrátka a dobře, malinký poutník, veden neznámou silou, míří spletí větviček a listoví neomylně přímo na závěsné lano. Má svého vůdce a neomylný kompas, jenž svede každého Romea a Julii dohromady.

Šplhá vzhůru po prohnutém vláknu; blíží se opatrně krok za krokem. Pak se zastaví nerozhodně malý kousek opodál. Má jíti blíže? Je to správný okamžik? Nikoliv. Samička zdvihne přední nohy a postrašený návštzěvník uhání zase dolů po vlákně. Avšak zpamatovav se z leknutí, vylézá zase vzhůru, přilézá blíže. Následuje několik zmatených útěků, po nichž se pokaždé přiblíží o kousíček blíže k samičce, jež zatím netrpělivě pobíhá sem a tam, nevědouc si patrně rady, co počít.

Vytrvalost přináší úspěch. Oba pavouci si teď stanuli tváří v tvář, ona bez hnutí a vážná, on pln vzrušení. A tu se odváží dotknouti se nedotknutelné nevěsty špičkou přední nožky. Zašel trochu daleko, mladý odvážlivec! Jat hrůzou, spustí se k zemi, zavěsiv se ovšem na záchrané vlákno. To však jenom na okamžik, neboť podle neviditelných známek vytušil, že to samička nemyslí tak zle.

Atakdále…

Je to napínavé, má to své hrdiny a je to ze života. Lepší než lecjaký seriál! A to jsem necitoval z nějaké kapitoly, kde se loví!

Jednu výhradu mám k vydavateli knihy (Volvox Globator): obálka s barevnou fotkou pavouka implikuje představu, že jde o knihu moderní, vědeckou … úplně jinou, než jaká ve skutečnosti je.

A při tom fotku titulní najdete třeba hned na předsádce té samé knihy!

henri.jpg