Nakonec jsem se stejně koukal. Na ten Sjezd. Tedy oni tomu říkají kongres, ale málo platné, byl to sjezd směrem dolů a ještě níž a níž. To jsem zvědav, kde je ten pomyslný cíl. Asi pod zemí…
Občanská demokratická strana kdysi, díky schopnostem svého zakladatele, zabrala prakticky veškerý prostor na politické pravici. Využila tužeb voličstva „někam patřit“ a „někoho pořádně volit“ a po letech vynucovaného házení jedné kandidátní listiny a po krátkém intermezzu Občanského a všeobjímajícího Fóra nabídla lidem pravicovou variantu. Totiž, pravicovou. Poměrně záhy se ukázalo, že jediným cílem pana Zakladatele bylo udržet se za každou cenu u moci a nikoli budovat standardní politickou scénu. Možná už si to nechceme pamatovat, ale bývaly to tehdy, v devadesátých letech, pěkné veletoče – například sanování padajících podniků a bank, vykutálená „kupónovka“, mrtví dárci peněz do partajní pokladny, atd. Tehdy ještě šlo oblbnout voliče „rudým“ nebezpečím a dalo se „mobilizovat“ proti komunismu, ale tohle nějak padlo s „opoziční smlouvou“, když se ukázalo, že jde jenom o prachy (státní) a o přístup k nim. Na té dvacetileté cestě skončily – odhaduji – stovky tisíc malých a středních podnikatelů, kteří uvěřili, že se tu buduje soukromé podnikání. Jenže, když se jim průběžně a neodhadnutelně měnily podmínky, zvedaly daně, zpřísňovala administrativní (a byrokratická) pravidla, museli to (podnikatelé) prostě vzdát. Bohatli jen kamarádi a kamarádíčkové (nyní „kmotři“) a s tím se nedá vyžít do nekonečna. A tak jsem masochisticky koukal na ty bláboly, které si tam delegáti přemílali a snad jen na jednu výjimku (a to toho pána stejně nemám rád – Kuba se jmenuje) to byly projevy jak na 135. sjezdu KSČ. ODS-ákům se povedlo za dva roky nejnovější vlády, během níž jednali jako autistický diktátor, který prosazuje své názory jen proto, aby je prosadil a nikoli, aby tím něčemu pomohl, otrávit většinu národa a většinu svých voličů. A na sjezdu pak jejich špičky říkali (asi stejně masochisticky jako já, který na to jen civěl), jak se jim to povedlo zbabrat, a že by to už příště neměli dělat. No, to mi ho, Čtvrtníčku, tento…, že jo? Já bych řekl, že už je po ní. Po té straně. Tak schválně, co teď vymyslí Pan Zakladatel?
