Divadlo
Typography

V příjemném jarním počasí a v radostné (až pankáčsky uvolněné) atmosféře proběhl o víkendu 11.-13. května v libereckém Malém divadle již sedmý ročník festivalu moderního divadla WTF?!

Na české poměry jde o profesionální přehlídku výjimečnou v mnoha ohledech -- pořádající a vesměs i diváctvo jsou mladí nadšenci, velmi pestrá a pozoruhodná dramaturgie, možnost nahlédnout do kuchyně přeshraničních souborů, několik skutečných lahůdek. Ti, kteří milují divadlo a zároveň neoblibují nažehlené a nablýskané oficiality, nesměli v Liberci chybět.

 

Divadelní smršť zahájil v pátek v odpoledních hodinách německý soubor GHT ze Žitavy s představením LULU (doplněný samozřejmě českými titulky). V příběhu záhadné femme fatale jsem se občas trochu ztratil. Navíc má německé divadlo všeobecně trochu jinou poetiku a používá herecké postupy, z nichž prostě ční Brecht se vším všudy (moje kamarádka, zkušená divadelní harcovnice, používá termín "německé dráty"), kdy projev je především postaven na mohutné a výrazné deklamaci textu a vše "okolo" je jaksi německy strohé.

Mnohem životnější byl hned druhý festivalový kus sdružení UFFTENŽIVOT . Představení KEEP CALM Sáry Arnstein a Jiřího Šimka je jakási divadelní glosa na pomezí performance, jevištní poezie, asociativního pohybového divadla či loutkové hry. Vážně - nevážně přichází s otázkami na současný stav světa, na postavení (stav) člověka v něm, na historické souvislosti. Diváka zaujme především živočišný a choreograficky náročný projev Sáry Arnsetin. Líbilo dost.

Ve velmi zajímavém prostoru nákladové rampy předvedlo svůj opravdu vydařený kus DIVADLO 100 OPIC. Příběh na hranici činohry, loutkového a artefaktového divadla SEDMÉHO DNE (scénář i režie Dominik Tesař), absurdita s prvky horroru o pronásledovaném básníkovi, který svými verši "probudil bestii", je připomínkou našich zkušeností s totalitními režimy, v nichž neexistuje něco jako "dějinná spravedlnost". Líbilo moc!

Páteční nabitý program měl pro mne hned dva vrcholy, přičemž vystoupení slovinského uskupení MINI TEATER LJUBLJANA patřilo v mých očích k tomu nejlepšímu v celé festivalové sestavě. ŽIDOVSKÝ PES má nejen silné téma a silný text (bohužel opět stále aktuálnější), ale především vynikající herecký výkon Miha Rodmana, který vypráví mnohokrát "opsané" téma holocaustu z pohledu psa Kira. Obrazové herectví v mnoha polohách a rolích (cituje figury, o nichž hovoří, ale stále zůstává "psem") není jen pouhou reprodukcí textu, inscenace má pevný a výtečně fungující divadelní tvar. Miha je v roli autenticky přirozený, uvěřitelný (v tom smyslu, že "děje se to teď a tady"), má jasné stanovisko, ví, co chce sdělit a celé představení k tomu neomylně kráčí. Silné, dojemné, nezapomenutelné. Mnohokrát jsem se přistihl, že "nezbytné" české titulky jsem vůbec nevnímal, a přitom mi bylo stále jasné, o co v kusu jde. Od pořadatelů festivalu opravdu výborný tah.

Více jak hodinový "skluz" v pátečním programu (inu, ta technika), glosoval JIŘÍ MARYŠKO aka DEMAGO půlhodinu po půlnoci slovy : "Vítám Vás na včerejším představení" . Pro statečné (a bylo jich překvapivě plné hlediště !) pak rozjel svou improvizační one man show TLUSTÍ JAKO VLAS TENCÍ s nasazením sobě vlastním, nedal odpočinout našim bránicím ani naší imaginaci. Sledovat Jiřího "běh mezi střepy", odbočky, výkruty, návraty a asociace je pro mne vždy velký osvěžující zážitek. Ostatně, nebyl jsem sám, kdo v brzkém sobotním ránu odcházel z prvního dne festivalu s hubou roztaženou do širokého úsměvu a pěkně "rozpumprdlikovaný". Díky DEMAGO !

Ani sobotní program (s nadkapacitně nabitými hledišti při každém špílu, to byla velká radost vidět) diváka nehodlal nijak šetřit.
Vskutku bombastický úvod druhého dne obstaralo DIVADLO POD PALMOVKOU se svým nejnovějším počinem PUSŤTE DONNU K MATURITĚ s textem Tomáše Dianišky a v "kolektivní režii". Nekompromisní ponor do divokých devadesátek, kdy na všechny otázky dokázalo odpovědět Bravíčko, láska sex a něžnosti na 902 10 způsobů. Především ale vtipná až surreálná smršť s vynikajícími hereckými výkony.Je nejen jasně vidět, jak moc si herci celé představení užívají, ale jde především o velmi přesné a velmi ukázněné herecké kreace tam, kde by mohl kus svádět k pitvornosti, které se herci úspěšně vyvarovali. Budete-li mít příležitost, nenechte si ujít, a probíhala-li vaše puberta a dospívání v devadesátých letech, pak bude váš prožitek či zážitek ještě silnější.

Většina sobotních inscenací pak rezonovala náhledem současné generace na děje současné evropské i světové, na xenofobii, homofobii, rasismus a jakoukoli nesnášenlivost na základě "odlišnosti" v globále, na vzestup "nových vůdců" s nabídkou jednoduchých řešení složitých problémů, na manipulaci s jedincem i celými skupinami národů a vliv médií na myšlení jednotlivce i sociálních skupin.

Velmi výrazným se mi v tomto ohledu jevilo divadelní sdružení LETÍ s textem německé divadelní hvězdy Maria von Mayenburga BANG. Tyranská komedie (při níž často mrzne úsměv na rtech), která je, podle autora, alergickou reakcí na to, jak si v Evropě i ve světě společně volíme do svého čela machistické leadry, kteří aplikují jednoduchými hesly jednoduchá řešení komplikovaných problémů současnosti. Hlavní postava Ralf Bang, pětiletý tyran, který už při svém zrození uškrtí své dvojče pupeční šňůrou, aby mu nikdo nestál v cestě, je sebestředný, dětinský, sexistický, rasistický a neschopný přijímat jakoukoli kritiku a stává se zrcadlem současných "vůdců", včetně našeho premiéra v demisi. Inscenace navíc výtečně pracuje se stále zapnutou kamerou, která tak umožňuje náhled na živé okamžité dění a rozdílnost reálně viděného a zkresleného v televizním přenosu (opravdu výborný a mohutně funkční nápad!!). Jako srdcaře mne navíc potěšil v dobré roli výkonem i ústecký Adam Ernest.

V definitivní derniéře nám byla nabídnuta i úspěšná hra spolku FX KALBY - PŘÍSNĚ TAJNÉ: HRUBÁ NEMRAVNOST z pera Tomáše Dianišky a Braňa Holičeka. Příběh skutečně žijící postavy, geniálního matematika Alana Turinga, který ve třicátých letech 20. století vytvořil první funkční matematický model "počítacího stroje" a výraznou měrou přispěl k porážce wermachtu v druhé světové válce prolomením šifrovacího kódu Enigma. Pohled na křehký život člověka, který musel skrývat svou homosexualitu (v Anglii v těch časech považovanou za trestný čin) byl velkou příležitostí předvést niterné herecké prostředky samotného autora v hlavní roli.

I přes úpornou snahu se mi nezadařilo absolvovat nabídnutý program komplet. Liberecký víkend nabídl nejen množství inscenací, ale také doplňkový program hudební, workshopový či výstavní. První moje účast na festivalu mne stála sice hodně fyzické i psychické energie, ale odjížděl jsem s radostným pocitem, že jsem byl "v pravý čas na pravém místě". Spokojený moc! A tak už jen obrovské díky všem za nasazen! Bylo mi mezi vámi milo a krásně na duši. Za rok na viděnou?

BLOG COMMENTS POWERED BY DISQUS

ee Snapseed

videa_z_výběžku

vandej

k_fix_cz

pojdte se kouknout)