weby pro nejsevernější čechy

Hibernujeme II

Nerad se opakuji, ale jinak to nejde. Takže znovu

Prý dvakrát nevstoupíš do téže řeky. Hovno hovno, slavný soude. Už to tu máme zas. Nic nebude, nic se nekoná, nikam nesmíme. Pozvánky nebudou, není proč. Sice to vypadá, že někteří se ještě pokouší vymyslet obezličky, jak obejít dosavadní zákazy, ale do konce konců stejně zbývají jen hodiny (tentokrát v pondělí se máme dozvědět, co od středy ještě dalšího nebude).

Takže doženeme na webu poslední informační dluhy a nastává lockdown i u nás. Přesouvám se opět na cokolivokoli.cz. Byť lze očekávat, že se nebude smět pomalu ani na vlastní zahradu. Ale zbývá ještě spousta nezpracovaných fotek.

V době, kdy ve středu někdo oznámí, že v pátek řekne co a jak, aby ve čtvrtek svolal tiskovou konferenci, na níž všem sdělí pravidla, o nichž se po oficiálním vydání ukáže, že jsou jinak, těžko něco řešit. V době, kdy je nám vtloukáno do hlavy, že jsme se v létě chovali nezodpovědně a proto po 2 (dvou) měsících se to znovu rozjelo, kdy se mluví o inkubační době 10-14 dní, je nutno utáhnou šrouby tři dny po vydání prvních nařízení s odůvodněním, že se jeví nedostatečná, těžko něčemu věřit. V době, kdy nám sjednotitel oznámí, že jsme vlastně všichni úplně neschopní a máme zkrachovat (není spíš neschopnost nedokázat přežít bez miliardových dotací?), že by nám pomohla četba knih (třeba článek vlevo dole?), na koho spoléhat? Co je pravda, co hoax, co statistika, co účelová lež?

Jsem možná slepý, hluchý, nevědomý, ale mám pocit, že chybí důvěryhodné podklady k tomu, co se děje. Ti nejchráněnější a nejopatrnější se nakazí, ti údajní bezmozci, chovající se rizikově, dál v klidu posedávají ve skupinách na lavičkách a kypí zdravím. Nějak nevím, co lze ještě vymyslet, co se skrývá pod vtipnou formulací „ještě více omezit sociální styky“.

K čemu nám to bude, že přežijeme, když nemůžeme žít?