weby pro nejsevernější čechy

Editorial (gymplfest, slavnosti bylin a sedmistovky)

Občas říkají na Radiožurnálu, že mají nejvíc zpravodajů. Šluknovského výběžku se to asi momentálně netýká, protože tady jasně vedeme my. A zdravím Pepu Suka z rádia Sever:)Tenhle víkend byl zase vydatný a vydařený a to nejenom díky tomu, že se počasí kouklo do kalendáře a začalo ho na chvíli respektovat. Alespoň do nedělního večera, kdy svatojánci s lampičkami už zase bloudí mezi kapkami deště.Zkusím pro vás, kteří jste nestihli všechno přečíst udělat malou rekapitulaci toho oč jste přišli, případně připomenout, kde jste byli.Všechno začalo Gymplfestem u Kocoura ve Varnsdorfu. První o tom napsal článek Ivo Šafus a v sobotu se připojilo naše studentské komando. Z toho co nebylo napsáno bych podotkl, že nikoli snad za neštěstí, ale tak trochu za průser považuju situaci, kdy talentovaní zpěváčci (tady mám na mysli Marka Relicha) zpívají na halfplayback cizí hity. Sice hezky, ale tak nějak zbytečně. Napište si nějaký písničky sami, zajímá mě co si myslíte!Třeba tak, jako už leta píše Jarda Svoboda z Trabandu, který na akci také vystoupil postupně k podiu přilákal větší než malé množství studentů, kteří zatím asi o  Trabandu neslyšeli. (Drž mě pevně, drž mě pevně/Jako stromy kořeny se drží země!)https://youtu.be/cN-ByvUJsR0Pro mě tady začalo ještě focení proti nebi. Takhle:V sobotu se hrál fotbálek v Šenově a jely se sedmistovky. Sedmistovky jsou problematický závod nejenom pro závodníky, kteří, jak jsem pochopil neustále pilují taktiku, mění trasy a padají z kol, ale hlavně pro zpravodaje. Nenašli jsme, přiznávám bez mučení, model, jak závod vyfotit. Proto vezměte za vděk jednou fotkou z místa dojezdu ve Chřibské a textem, který nám napsal Jirka Čunát: Lužické hory, Chřibská, Lužické sedmistovky. Závod na kolech a cyklistika docela jinak. Žádné občerstvovací stanice, žádné balíky závodníků, žádná trasa, jen svoboda orámovaná zemí, kopci a oblohou. Jeď jak chceš. Dostaň se na vrcholky. Všechno máš ve svých rukách, všechno máš ve svých nohách. Ten nápad je šestnáct let starý a přišli s ním Arnošt a Karel. A tak se na konci června snaží dobrodruzi dosápat až nahoru na hory a propsat si na nich kontroly. Můžete jít i pěšky, můžete >vyzkoušet i zimní variantu, dokázala to i jedenáctiletá holčička, tak proč ne vy. Hory se jmenují >měkce, lužické, hodně trávy k usednutí, hodně buků ke snění, ale putování po sedmistovkách je docela tvrdé. Kdo k tomu ovšem najde odvahu, už jména těch kopců nikdy nezapomene a jejich nálady se mu zadřou hluboko pod kůži. Osamělý Studenec s kamzíky, Malý Buk nad Kytlicemi, promenáda Klíčová, nejkrásnější Velký Buk, pravěký Bouřný, největší Pěnkaví, dojemný Weberberg, královna Luž, vzdálený Hvozd a krutá Jedlová. Ale ta přídavná jména se liší návštěvu od návštěvy. Stačí když zaprší, stačí nemít natrénováno a všechno je docela jinak. Sedmistovky mají své rekordmany, legendy, příznivce. Často vzpomínám na horolezce z nejlepších, Myšáka Vláďu Myšíka, který hledal jako první cesty mezi vrcholy, zkratky, kombinoval, čistil pěšinky. Až se někdy půjdete na některý z těch kopců podívat, zkuste najít kamennou mohylu s nerezovým štítkem, kdo tam ty kameny nanosil, kdo táhnul v batohu cement a písek… Někdy je nutné jít nahoru na horu, abychom líp viděli, to co je dole. Stojí to za zkoušku, hodně to bolí, ale váš život získá další rozměr. Zajímá vás >pořadí a časy? Hm, tak to jste to opravdu nepochopili..  Mezi tím proběhly ve varnsdorfu trhy, kterým ostře konkurovaly „slavnosti bylin“ na Vlčí hoře. Jeden článek už tu taky najdete, je plný fotek, barev a sluníčkových lidí)Já nabízím fotky z hraní. 

Poměrně přesná dramaturgie míří na lid, kterému konvenuje návrat k přírodě, ale taky k astrologům a fandí čtení z ruky. Letos tu bylo podle organizátorů víc návštěvníků než vloni a klidně jim dám za pravdu.Ale: jestli se bude tenhle festival nadále rozvíjet tímhle tempem, bude příští rok Vlčí Hora neprůjezdná; návštěvníci se sjíždějí z celé republiky. A vystoupení muzikantů na stlučeném jevišti pomalu přestává vyhovovat významu a důstojnosti akce. Mario Biháry hrál skoro v naprosté tmě a kapely, které následovaly se potýkaly se stejným problémem. To je veliká škoda.Bez ohledu na to, že se takhle opravdu, ale opravdu blbě fotí.Další články z tohoto víkendu si prosím najděte v aktualitách. Upozorním snad ještě na jeden. Ondra Obergruber se zamyslel nad stavem, který naznačuje titulek: Výběžan — nekulturní druh. Ačkoli mám často pocit podobný, stavím do opozice proti tomuhle názoru právě uplynulý víkend, který nasnačuje, že snad není tak zle. 

Tagy