weby pro nejsevernější čechy

Jak je to s tím Ježíškem (Dopisy z Prahy, 2)

Ahoj Marku,Štědrý den je takřka na krku a tak se tady u nás v Praze všichni pečlivě připravujeme. Zejména tím, že chodíme do restauračních zařízení a živě diskutujeme. To ostatně děláme celý rok, ale v tento vánoční čas jsme vzájemně ohleduplnější a jaksi družnější. Málo si nadáváme, a když už, tak si vzápětí snadno odpouštíme. Také témata, která probíráme, jsou vánočně naladěná. Naposledy o tom Ježíškovi. Pamatuješ si ještě dobu, kdy jsi věřil, že Ježíšek nosí dárky? Jak podle tvých vzpomínek vypadal? Když jsme toto začali řešit, zjistili jsme, že každý má (tedy jako dítě měl) jinou představu. Navíc některé z nich byly tak obskurní, že nás to skutečně pobavilo.
Díky tomu jsem si další dny dělal na toto téma takovou privátní anketku a ptal jsem se náhodně potkaných známých a kamarádů, jak to měli tehdy oni. Výsledky jsou rozhodně zajímavé. Prakticky se lidé dělí do čtyř skupin a to zhruba v takovémto procentuálním zastoupení:
Zlaté dítě, malý trpaslík, skřítek – 40%
Malé dítě se zlatou hlavou na sáňkách, skřítek s andělskými křidélky, trpaslík s prskavkou, ale i malý fousatý dědeček s košíčkem – to všechno jsou vize lidí, jimž jako dětem rodiče otevřeli u stromečku pouze malé okno nebo jen ventilačku. Ježíšek tedy zákonitě musel být malá bytost. Taky ta zdrobnělina – Ježíšek, že. Je však pravdou, že takto smýšlející děti těžce nechápali, jak ten Ježíšek mohl tu koloběžku procpat tak úzkou ventilačkou až pod stromeček.
Imaginární nic, vítr, neviditelný Ježíšek – 30%
Do této skupiny patří všichni, kdo vypovídali o průvanu, neviditelné bytosti, vánočním větru apod. Většinou to prý bylo proto, že rodiče, když volali své ratolesti ke stromečku, otevřeli před tím okno se slovy: „Teď tu byl!“ Důležité ale je, že se jednalo skoro vždy o nějaké velké okno nebo balkónové dveře, čili tady je to s koloběžkou jasné. Do této skupiny patřím i já.
Televizní představy, národní vzory – děda Mráz a Santa Klaus – 20%
Zde šlo většinou o věkově mladší skupinu a je zřetelně vidět vliv televizní a politický. Nejdřív nám byl naservírován sovětský děda Mráz a poté imperialistický Santa. Oba jsou si vzájemně podobni, jezdí na velkých sáňkách tažených různým zvířectvem a vezou kupu dárků. Děda Mráz pirožky, Santa colu. Cinkají rolničky a zvoní zvonce. Projedou okolo ulicí a zázračně přemístí dárky pod stromeček.
Různé, často velmi zvláštní představy -10%
Tady je to skutečně zajímavé a těžko říct, jak k takovým vizím tehdy dítě přišlo. Ohnivá koule, co se provalí bytem, zapálí prskavky a svíčky, vyplivne dárky a zmizí – jen vůně františku po ní zůstane. Intenzivní světlo z nebe, po kterém sklouznou dárky až pod stromeček. Kouzelný oslík, co prostoupí zdí a otřese se pod stromečkem. Sova či nějaký velký pták. Dokonce krtek v rakvi, jenž je vystlána mrkví. V těchto případech by možná leckterý psycholog zajásal.
Schválně si to vyzkoušej v Šenovském Klubu, objektů k výzkumu najdeš jistě dost.
Zdravím tě a přeji bohatého krtka (pardon, Ježíška).
Body.