weby pro nejsevernější čechy

Josef Zoser k prezidentské volbě

Máme za sebou I. kolo tolik očekávané přímé prezidentské volby. V nedávné minulosti v letech 2003 a 2008 jsem měl možnost prezidenta volit přímo na Pražském hradě. Byl jsem jedním z 281 volitelů. Volba v roce 2008 mě nesmazatelně utkvěla v paměti. Budu si hodně dlouho pamatovat, jak daleko byl parlamentní politik – volitel schopen zajít. Nemyslím tím, koho volil, to je každého svobodné právo, ale co byl schopen o přestávkách mezi jednotlivými koly hlasování pro prosazení kandidáta své partaje dle pokynů stranických sekretariátů a různých lobbistů pohybujících se v kuloárech Pražského hradu zajišťovat. 

Někdy to hraničilo i s lidskou důstojností. Věřím, že samotný Španělský sál, kde se vždy volba prezidenta odehrávala, si oddychl. Neslyšel totiž již tu šuškandu, lež, špínu a přetvářku v přímém přenosu. Tyto nádherné historické prostory si zaslouží jiné scénáře než ty, které se tam naposledy před pěti lety odehrávaly, při zmíněné volbě. Vím, že na způsob volby není v naší společnosti jednotný názor, ale z výše popsaného jistě usoudíte, z jakého důvodu jsem po celou dobu působení ve vysoké politice i poté usiloval o prosazení přímé volby, a to nejenom prezidenta, ale z obdobných důvodů i starostů obcí a měst. To se bohužel hlavně z obavy partají nad ztrátou jejich současného vlivu při volbě starosty a tím částečně i nad kasou a městskými zakázkami doposud prosadit nepodařilo.

Před pěti lety jsem byl jediným z dvaceti volitelů z celkového počtu 281, kteří nepodlehli tlaku médií, a do poslední chvíle jsem neřekl, koho budu volit. O to větší poprask v řadách jedné partaje způsobilo zvednutí mé ruky pro profesora Švejnara. Jinak tomu bylo však tentokrát. Již předem jsem měl vybraného svého kandidáta. Jsem rád, že se mu i trošku překvapivě oproti průzkumům, podařilo postoupit do druhého kola a u nás v Jiřetíně pod Jedlovou jsme k tomuto postupu svoji troškou přispěli odevzdáním největšího počtu hlasů.

Trošičku mě nemile překvapila poměrně malá účast občanů v našem kraji, 52% účast je nízká. Předpokládal jsem, že se bude pohybovat kolem 70 %. Doufám, že výsledky I. kola vyburcují i ty, kteří koncem minulého týdne nebyli volit, že vyburcuje hlavně mladé, kteří si, tak jako mnozí z nás starších, přejí změnu. Osobně věřím, že nadějí na změnu v náladě národa, politické kultuře, pohledu a zcela jistě i reakci na případnou korupci, nebo i na další nešvary naší společnosti může přinést volba Karla Schwarzenberga. Nezanedbatelně stoupne i poněkud pošramocená prestiž našeho státu v zahraničí. Zcela jistě mu bude více než předsednictví v politické straně, kterou fakticky stejně vede někdo jiný, mezi občany ne moc oblíbený pan Kalousek, slušet role prezidenta. Nemám ani obavy z toho, že bude nadále podporovat všechny reformní změny nedávno, tak upoceně schválené vládou. O panu Karlovi je všeobecně známo, že v minulosti neodmítal pomoc potřebným, ve které z pozice prezidenta oproštěna od stranické poslušnosti, bude určitě pokračovat. V případě zvolení druhého kandidáta se nehodlám stěhovat za hranice našeho státu, ale netrpělivě budu očekávat, který z rýsujících se scénářů, bude realizován.

Obdoba uzavření velké opoziční smlouvy z konce devadesátých let dohodnutá mezi tehdejšími předsedy ČSSD M. Zemanem a ODS V. Klausem se při určitém „nastavení hvězd“ může s některými obměnami opakovat. Té smlouvy, která v naší společnosti zintenzivnila mimo jiné též korupční prostředí. Když se některé kauzy páchané kolem roku 2000 konečně začaly dařit po dlouhých letech justicí potírat, přišla amnestie překvapivě velkého rozsahu, budící nedůvěru široké veřejnosti. 

Ne, nemám zájem a také proto budu volit současného ministra zahraničí.

Josef Zoser

bývalý senátor a starosta Jiřetína pod Jedlovou